Nedávno mi po internetu přišla výzva k bojkotu společností SHELL a ESSO s cílem donutit obě firmy ke snížení cen pohonných hmot. Úvaha zněla, že pokud budou muset zlevnit hlavní hráči na trhu, ostatním firmám nezbude nic jiného, než je následovat. Ceny benzinu jsou v souladu s antiglobalistickou vírou připisovány na vrub spiknutí výrobců nebo šejků odírajících Západ. I v Česku čas od času probíhá „mediální pogrom“ a hledají se obětní beránci. Televize a noviny byly jeden čas plné zpráv o kartelové dohodě distributorů pohonných hmot, která měla zvýšit cenu benzinu o jednu korunu na litr. Její existenci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sice nedokázal, ale za to vybraným firmám hrdinně udělil desetimiliónové pokuty. Korunu všemu dodávají holobradí analytici, kteří v hlavním vysílacím čase duchamorně opakují “jestliže ceny nestoupnou, budou klesat ….“ a komentují všechny jiné nepodstatné věci okolo pohonných hmot, než zcela zásadní odpovědnost státu za to, kolik za ně platíme.
Počty jsou celkem jednoduché. V období mezi 12. až 14. říjnem tohoto roku prodával velkodistributor litr benzinu Natural 95 za 21,35 Kč. Z toho ale činila spotřební daň 11,85 Kč (u nafty je sazba 9,95 Kč na litru). K tomu přičtěme 4,05 Kč v důsledku 19 procentní daně z přidané hodnoty, která se počítá z ceny zahrnující i spotřební daň (klasická ukázka daně z daně), a jsme na ceně 25,40 Kč, když původní cena byla 9,50 Kč. Litr benzinu na čerpací stanici se přitom prodával za 27,20 Kč. Z rozdílu mezi cenou pro konečného zákazníka a cenou od velkodistributora se musí zaplatit doprava (asi 0,40 Kč na litr), provoz pumpy (mzdy zaměstnanců, energie, odpisy staveb a zařízení, krádeže….) a zbytek je zisk.
Cena pohonných hmot z dlouhodobého hlediska pokrývá náklady i zisk na vyhledání, průzkum a těžbu ropy, a to většinou v rizikových oblastech blízkého Východu nebo za obtížných technických podmínek Severního moře a Sibiře; dopravu tankery a ropovody přes půl světa a na zpracování v rafineriích. Zisk v celém řetězci těchto činností je samozřejmě zatížen podnikovými daněmi a přidaná hodnota vytvořená v Česku i 19 procentní sazbou, díky které stát zvyšuje své příjmy s každým zvýšením cen ropy.
Ještě jeden údaj je zajímavý. Mezi 12. až 14. říjnem stál jeden barel severomořské ropy Brent (159 litrů), od níž se odvíjí ceny pohonných hmot v Česku, 50 amerických dolarů. Při kurzu 25,32 Kč za dolar to činí 1266 Kč. V závislosti na kvalitě ropy a úrovni technologie, vzniká při rafinaci okolo 25 procent benzinu a 30 procent nafty. Zbytek jsou topné oleje a plyny, asfalty a ztráty. Zpracovatelé samozřejmě uzavírají dlouhodobé kontrakty, kterými se chrání před skokovými změnami cen, ale i tyto údaje jsou vodítkem pro zamyšlení.
Cena litru benzinu by i při současných vysokých cenách ropy činila bez zdanění 11 až 12 korun za litr. Spotřebitele jak je vidět neodírají nepřátelští Arabové nebo globální monopoly, ale politici, které si sami volíme ve svobodných, rovných, demokratických volbách. V každém případě má stát z jednoho litru pohonných hmot nesrovnatelně větší „profit“ než antiglobalisty proklínané nadnárodní koncerny a šejci, kteří si obkládají koupelny zlatem a staví umělé mořské ostrovy. Nakolik jsou racionálnější výdaje českého státu financované z daní na pohonných hmot, co nebo zda-li za ně vůbec něco dostáváme, či jestli jsem na tyto „služby“ vůbec zvědaví, je téma na jinou debatu. Pokud by politici opravdu měli na paměti blaho občanů, hospodářský růst a blahobyt, s každým růstem cen ropy by snížili spotřební daně na benzin a naftu.
