Deregulace a bezhlavý apetit zničily staré americké telecomy
Ještě před necelými dvaceti lety si Američané vůbec neuměli představit život bez telefonů monopolní AT&T a nedávno ani bez reklam na spojení prostřednictvím obří MCI (tehdy pod jménem Worldcom). To všechno je teď pryč. Před čtrnácti dny bývalý telekomunikační gigant AT&T koupila společnost SBC a MCI převzala firma Verizon. Co se to vlastně stalo? AT&T tak dlouho hřešila na své bývalé monopolní postavení a slavnou minulost, až zaspala atak konkurentů a vývoj nových technologií, a MCI se tak dlouho rozpínala, až přepjala své síly. Stejně se ale chovají i mnohé evropské telekomunikační firmy.
Podřezaná větev
AT&T, nejstarší a nejslavnější telefonní společnost na světě založená v roce 1876 vynálezcem telefonu Grahamem Bellem, podnikala téměř celý svůj dlouhý život jako státem podporovaný monopol. A podle toho se také chovala – arogantně k zákazníkům a vstřícně k regulátorům. Rozvoj služeb byl zoufale pomalý. Například zákazníci mohli celá desetiletí získat jen jeden typ telefonního přístroje vyráběný právě AT&T, a to v jakékoli barvě, pokud byla černá. Navíc ceny za hovory byly stále vyšší a vyšší. Kromě zákazníků se začali ozývat i konkurenti, kterým firma bránila v jejich rozvoji – jedním z nich byla i MCI.
Po druhé světové válce byla AT&T opakovaně vládou žalována za to, že zneužívá své monopolní postavení, které jí ale udělila samotná vláda. Nakonec po desetiletém sporu byla firma v roce 1984 na základě slavného soudního rozhodnutí MFJ (Modified Final Judgement) rozdělena, aby se zvýšila konkurence v telekomunikacích. Samotné AT&T zůstaly pouze dálkové sítě a legendární Bellovy laboratoře, kde vznikaly základy dnešního počítačového světa – mimo jiné tranzistor, programovací jazyk C nebo třeba operační systém Unix. Ze zbytku bylo vytvořeno sedm lokálních společností, tzv. Baby Bells.
AT&T poskytovala i nadále tehdy ziskové dálkové hovory, ale již na konkurenčním trhu, na který mohl vstoupit kdokoli kromě Baby Bells. Nikdo ji sice nenutil, aby umožňovala používat konkurentům své vlastní dráty (tedy neměli právo, které zaručuje například nyní přístup každému do sítě donedávna monopolního Českého Telecomu za regulovanou cenu), ale to jí vůbec nepomohlo. Právě naopak. Soupeři začali budovat vlastní telefonní vedení a úspěšně staré AT&T konkurovat. Jestliže podíl AT&T na trhu dálkových hovorů v roce 1984 činil téměř 100 %, pak ke konci století klesl na necelou polovinu.
Navíc AT&T dala na radu konzultační společnosti McKinsey a jako o nevýdělečné a neperspektivní se přestala zajímat o mobilní telefony – licence tak připadly Baby Bells. Na trh mobilního telefonování pak se zpožděním vstoupila prostřednictvím nákladné koupě menšího mobilního operátora McCaw Cellular až v roce 1994. Ztrátu se jí už nepodařilo dohnat. Naopak sama si pod sebou podřezala větev: na americkém mobilním trhu rozpoutala cenovou válku, která nejvíce uškodila zase AT&T – lidé na dálkové hovory začali používat mobily a nikoli pevné sítě.
AT&T, kterou si tak dlouhou choval stát jako v bavlnce, nakonec na volném trhu nepřežila. Po sérii dalších špatných rozhodnutí začala rozprodávat svůj majetek včetně Bellových laboratoří, mobilního operátora a kabelových televizí a nakonec ji před dvěma týdny koupil SBC, jeden z potomků původních Baby Bells, za 16 miliard dolarů.
Příběh rebela
MCI vznikla v 60. letech jako „alternativní operátor“, tedy malá nezávislá společnost, a postupně se stala druhým největším poskytovatelem dálkových hovorů po AT&T, a byla tak částečnou příčinou jejího pádu. Jenže v roce 1998 ji za 30 miliard dolarů koupila firma Worldcom. Manažeři Worldcomu však tehdy věřili na rychlý růst prostřednictvím nákupu dalších společností. Firma se stala v přebírání společností v telekomunikační branži minimálně americkým šampiónem. Koupila za šest let přes padesát společností. Mnohé z nich ale byly špatné investice, včetně MCI, neboť koncem 90. let přišel dramatický pokles cen v souvislosti s cenovou válkou mezi mobily a dálkovými sítěmi. Poslední ránu Worldcomu pak zasadil v roce 2000 pád internetových akcií. Firma se dostala do obrovských ztrát a chtěla je zakrýt o dva roky později účetními podvody ve výši 11 miliard dolarů. Byl to největší účetní podvod v dějinách Spojených států. Na nesrovnalosti se ale přišlo a Worldcom zkrachoval. Díky americkým bankrotovým zákonům ale pokračoval zbytek firmy v činnosti pod staronovým jménem MCI a minulý týden ho koupil za necelých 7 miliard dolarů Verizon, další z potomků Baby Bells.
Když stát nepomůže
Osud AT&T ukazuje, že ani ty největší společnosti nepřežijí, pokud nedokáží poskytovat zákazníkům to, co požadují, a bez státní ochrany nemohou dlouho vzdorovat dravým konkurentům. Stejně tak jako MCI padnou i společnosti, které se snaží o rychlý růst za každou cenu. A i když to zní paradoxně – státní regulace, které mají pomoci konkurentům a které nutí bývalé monopoly, aby jim umožnily přístup k jejich sítím či ústřednám, nakonec prospívají hlavně bývalým monopolům. Pokud tyto regulace zmizí, okamžitě se objeví konkurence a firmy musí změnit své chování. Jestliže to nedokáží, tak jako to neuměla AT&T, během několika let zkrachují. Pro Evropu včetně České republiky by proto mělo být poučením, že správnou politikou v oblasti telekomunikací není „tvorba“ konkurence prostřednictvím regulací, ale naopak jejich odstranění.
