Oskar se šklebí

Třetí operátor získal licenci na rychlé mobily

Stahování videa do mobilního telefonu, rychlý přístup na internet, zprávy na dosah ruky. Tak nějak líčili ještě před pár lety možnosti evropských mobilních sítí třetí generace UMTS jejich příznivci. Minulý týden získal v Čechách licenci k jejich provozování po Eurotelu a T-Mobile i Oskar. Jenže zkušenosti ze zahraničí ukázaly, že nadšení bylo předčasné: z UMTS se pro telekomunikační operátory postupem času stala z bonanzy noční můra. Pro rychlejší připojení k internetu a zlevnění volání by bylo mnohem lepší místo licencí na použití konkrétní mobilní technologie jednoduše prodávat možnost provozovat na rádiových vlnách cokoli, co si zákazníci budou skutečně přát.

Ten vzadu

Před pěti lety se ještě Zemanova vláda po vzoru některých zemí EU (zejména Německa a Velké Británie) rozhodla vydělat na prodeji licencí na provozování mobilních sítí třetí generace. Vláda po několika peripetiích prodala v roce 2001 dvě licence třetí generace první dvěma mobilním operátorům Eurotelu a T-Mobilu za celkovou sumu necelých 7,4 miliard korun splácenou postupně do roku 2011. Oskar se odmítl aukce zúčastnit a nikdo jiný neměl o licenci zájem, protože podmínky aukce a zejména minimální požadovaná cena 3,5 miliardy zaručovaly pouze ztrátu investovaných prostředků. Eurotel a T-Mobile se museli při koupi zavázat, že spustí novou síť alespoň v Praze od počátku roku 2005. V roce 2003 se však dohodli s vládou na odkladu o jeden rok výměnou za rychlejší zaplacení licence – již v roce 2004.
Loni vláda rozhodla, že prodá zbývající licenci přednostně třetímu českému mobilnímu operátorovi – Oskarovi. Ten po jistém váhání licenci za dvě miliardy koupil. Síť UMTS má vybudovat alespoň v Praze od ledna 2008. Oba jeho starší konkurenti okamžitě začali hudrovat, že cena, kterou má jejich mladší bratránek zaplatit, nevytváří rovné podmínky v soutěži, neboť je mnohem nižší, než zaplatili oni. Ovšem to, že zaplatili přemrštěnou cenu, je jen jejich chyba. Mohli si počkat jako Oskar, cena se prostě s časem mění.

Odepsaná generace

Hlavní problém ale není v ceně licence, nýbrž v tom, že stát prostřednictvím tzv. nezávislých regulátorů a ministerstev rozhoduje o tom, jaké služby a jakou technologií bude provozovatel sítě poskytovat. Stát tedy určuje, jakou konkrétní technologii použít (v případě UMTS jde o WCDMA), a jakákoli její změna je obtížná nebo přímo nemožná. Jenomže rozhodování o konkrétní technologii mohou mít katastrofální následky. Nikdo totiž předem neví, jaká technologie je nejlepší a zda o její služby budou mít vůbec zákazníci zájem. Příkladem je právě UMTS v západní Evropě. Telekomunikační firmy zde utratily za licence přes 100 miliard eur, ale sítě třetí generace zatím provozují pouze firmy Vodafone, 3G, omezeně T-Mobile a několik lokálních operátorů a ani těm se zákazníci nehrnou. Technologie se totiž ukázala v praxi jako málo spolehlivá a pomalejší, než se očekávalo. Rychlé připojení k internetu se nevyužívá a největším tahákem jsou dotované ceny normálních hovorů. Vlastníkům licencí se tak provozování sítí třetí generace prostě nevyplatí a změnit technologii díky úřadům nemohou. Účetně byl názor operátorů na celý projekt UMTS vyjádřen jasně tím, že kromě Vodafone všichni náklady na nákup licencí raději potichu odepsali.

Americká zkušenost

O tom, jaké služby a jaké technologie jsou nejlepší na určitých frekvencích, by měli rozhodovat poskytovatelé služeb a jejich zákazníci, ne úřady. Jak výhodné může být nezasahování do tvorby standardů, ukazuje praxe ve Spojených státech. Tam sice není rozdělování licencí na využití elektromagnetického spektra o nic méně regulované, ale přece jenom úřady nikoho nenutí používat určitou technologii. Proto lze třeba u „obyčejných“ mobilních telefonů nalézt čtyři konkurující si technologie. Také všechny nové moderní standardy pro bezdrátový přenos dat přicházejí právě zpoza oceánu, ať už je to i v Čechách známé CDMA a Wi-Fi nebo WiMax či konkurent CDMA OFMD. Neexistuje důvod, proč by o technologiích a poskytovaných službách měl rozhodovat státní úřad. Pokud o nich totiž rozhoduje, může se stát to co v Evropě – místo co by někdo jiný využil volných frekvencí, určených původně pro UMTS, na něco jiného, leží tato část elektromagnetického spektra ladem. Ostatně, že je možnost využívat dané frekvence pro cokoli výhodná i pro zákazníky, ukazuje i příklad českého Eurotelu: ten frekvence určené pro staré mobilní telefony první generace s úspěchem použil pro poskytování rychlého přístupu k internetu prostřednictvím americké technologie CDMA (i když tím striktně vzato porušil podmínky původní licence).

Počkáme a uvidíme

Ovšem i v Evropě se postupně přechází k přidělování licencí, které nejsou vázány na určitou technologii a služby. A to je zřejmě jeden z důvodů, proč Oskar koupil licenci na UMTS. Doufá, že se podmínky pod společným tlakem firem a zdravého rozumu změní a on místo stavby drahé a nespolehlivé sítě třetí generace UMTS využije získané pásmo pro nabídku datových služeb prostřednictvím levnějších a spolehlivějších alternativ. Druhým důvodem je samozřejmě to, že tím zamezí tomu, aby se na českém trhu mobilního telefonování objevila další konkurenční firma. Ostatně má pro to i podporu úřadů. Ministr pro informatiku Vladimír Mlynář to na tiskové konferenci koncem loňského roku vyjádřil jasně: „Vláda nemá zájem, aby na trh vstupovali další operátoři.“ Jinými slovy – současný kartel tří firem vládě vyhovuje a bude jej i nadále podporovat.