Třináct let po pádu komunismu má pouhá zmínka, že někdo byl členempředlistopadové KSČ, silně diskreditující náboj. Odhalení tohoto typujsou účinným nástrojem ve volební kampani, některé politické stranyodmítají přijímat bývalé členy KSČ, v novinách i hospodách se vedou sespory, zda do KSČ mohl vstoupit slušný člověk nebo pouze grázl atd.Pomiňme v této úvaze udavače, aktivní přisluhovače a skutečné zločince,kteří v komunistických věznicích a pracovních táborech týrali lidi.Snad budou potrestáni soudy a po zveřejnění svazků Státní bezpečnosti ipohrdáním svých blízkých a známých.
Naskýtají se obecnější otázky. Lze vstup do KSČ před rokem 1989považovat ze strany dotyčného člověka za vyjádření přízně komunistickéideologii? Je možné z tohoto kroku dovozovat jeho dnešní politickouorientaci? Určitě ne. Naprostá většina majitelů rudé knížky si jiopatřovala za účelem postupu v zaměstnání, dosažení vědecké hodnost,prostě z pragmatických důvodů. Členství v KSČ opravdu přinášelo výhodya lze mít různé názory na mravní integritu takto angažované osoby.Nebezpečná ovšem není minulost, ale pronikání komunistické nákazy dosoučasnosti. Šiřitelem infekce jsou všichni, kdo nerespektují majetek asvobodu jiných lidí, nejen kádři z KSČM. V Česku je v roce 2002 víceopravdu přesvědčených komunistů, i když se vydávají za nestraníky neboza členy ODS, KDU-ČSL, US-DEU, ČSSD, než před listopadem 1989. Stačí sipřečíst průzkumy veřejného mínění, jak je ve společnosti hodnocena výšezdanění (vyvlastňování) a státní přerozdělování (rozdávání z cizího).
Občas lze slyšet povzdech (např. Pavel Tigrid, MFD 17.5.2002) nadvysokou voličskou podporou KSČM. Jak nedovtipné. Vždyť je to logickývýsledek neúcty k individuální svobodě a soukromému majetku šířený“nekomunistickými“ politickými stranami, státním školstvím a drtivouvětšinou intelektuálů i umělců. Veřejnou „cností“ se stala sociální“solidarita“ kryjící líné a neschopné, modlou „dobrotivý“ státrozdávající z nakradeného, politickým hitem řízení lidských osudů apotlačování svobody. V kapitalismu mohou spokojeně žít lidé, kteří bylipřed rokem 1989 v KSČ, nikdy však soudruzi „antikomunisti“ požadujícíbezplatné školství a zdravotnictví, přídavky na děti, sociální dávky,regulaci nájmů, dotace úpadkovým oborům, atd. To jsou jeho nepřátelé ažel, podařilo se jim skoro zvítězit. Proč vůbec uvažovat o zákazu KSČM?Když byla jednou připuštěna legitimnost nedobrovolného přerozdělování,staly se všechny politické strany komunistickými a dnes soutěží pouze oto, která z nich je více či méně rudější.
