V Británii stávkují hasiči, ve Francii řidiči kamiónů. Na začátkuletošní turistické sezóny se Evropou šla vlna stávek leteckýchdispečerů, námořníků a celníků, ve Spojených státech nedávno přerušilipráci přístavní dělníci. Pákou k prosazení zájmů zaměstnaneckých skupinjsou tisíce rozzuřených lidí zablokovaných na letištích, v přístavech apřed celnicemi nebo přerušení dodávek zboží a surovin. Čím větší dopadna obyvatelstvo, tím lépe pro stávkující. V Česku jsme v minulostizažili podobné extempore s Duškovými železničáři, kteří od té dobyfakticky řídí dráhy a zajisté není všem dnům konec. Po Novém roce nelzetotiž vyloučit stávku lékařů v podobě striktního dodržovánípřesčasových hodin, v souvislosti s asymetrií přímých plateb mezi členya kandidáty EU se množí vyhrůžky zemědělců, lze čekat protesty vautomobilce Škoda a možná i ve státní správě.
Odbory jsou kartelovou dohodou zaměstnanců o cenách a omezení nabídkylidské práce. Mají za úkol vymoci na zaměstnavateli vyšší mzdy a dalšívýhody jako je prodloužení dovolených, zkrácení pracovní doby atd.Nátlak odborů může být namířen buď přímo vůči vedení firmy nebo protistátu, který prostřednictvím legislativy (např. zákoníku práce) plošněpřikáže podnikům splnit jejich požadavky. Stát bývá zároveňnejzranitelnějším zaměstnavatelem, protože každý jeho spor sezaměstnanci se stává politikum. Hlavním prostředkem „vyjednávání“ mezioběma stranami pracovního sporu je stávka, která pokud vede k blokáděsilnic, železnic, leteckého provozu nebo zastavení tzv. veřejnýchslužeb (lékaři, učitelé..), společnost proti ní nemá skoro žádnouobranu. Ostatní lidé, ať již jsou v roli cestujících, řidičů, pacientů,rodičů dětí nebo podnikatelů dopravujících zboží se při stávce zcelaplánovitě stávají rukojmími skupinových zájmů.
Nedílnou součástí stávek je nerespektování závazku zaměstnance danéhozaměstnavateli, pracovat za určitou mzdu. V některých případech jsouporušována vlastnická práva a dokonce páchány i trestné činy. Dochází kobsazování cizího majetku a znemožňování práce tzv. stávkokazů přerůstáv jejich fyzické napadání. Při stávce platí úměra typická pro davovéjevy. S rostoucím počtem osob současně porušujících zákony, se prudcesnižuje ochota státu (policie, soudů) vynucovat jejich plnění. Kolektivvíce lidí, což je hlavně případ odborů (ale i fanoušků na sportovníchutkáních, squatterů…) je fakticky nadán jinými, většími právy nežjednotlivec. Tzv. politická hlediska fungují naprosto dokonale. Jednohočlověka ležícího na dálnici zřízenci odvezou do psychiatrické léčebny,deset lidí by policie rozehnala a pokutovala, účast deseti tisícdemonstrantů povede k zřízení oficiální objížďky a vyvolá parlamentnídebatu.
Představme si situaci, kdy např. pekárny přestanou do obchodů dodávatrohlíky a chleba s cílem dosáhnout zvýšení cen. Nedej bože, kdybypodobnou akci doprovázela blokáda silnic a dál vyrábějících podniků.„Firemní stávku“ by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže označil zakartelovou dohodu a za velkého povzbuzování médií i veřejnosti by jizačal řešit drastickými pokutami. I když se ztotožníme s ekonomyodmítajícími antimonopolní politiku jako škodlivou, pseudovědeckounauku a nebudeme uvažovat o zásahu zmíněného Úřadu, stávkující firmy byporušovali již uzavřené kontrakty. A takové jednání podléhá sankci.Doba je ale již taková, že stávka zaměstnanců za „sociální jistoty“,tato hromadná orgie sobeckých zájmů, cynismu a vydírání, na rozdíl odstávky firem, požívá ochrany Listiny základních práv a svobod.
Naproti tomu, stávka učitelů, lékařů, vědců za zrušení tabulekplatových tříd, za možnost uzavírat individuální kontrakty se školami,nemocnicemi a výzkumnými ústavy, by byla stávkou správnou. Je aleotázkou, zda tyto zaměstnanecké skupiny jsou ještě schopné racionálníhouvažování. Právě kantoři v žoldu státu tak dlouho pod obrazem Státníkavtloukali dětičkám do hlavy, že stát je přítel občana, všichni jsoupovinni platit berně ve výši, jak si politici právě umanou a že školy,nemocnice, výzkum… se musí platit z „veřejných“ prostředků, ažzglajchšajtovali nejen sami sebe, ale i celou společnost.
