Media nedávno přinesla dvě zdánlivě protichůdné zprávy. Z pohledureálné kupní síly jsme si loni polepšili nejvíce za poslední čtyřiroky. Volební preference KSČM dosáhly na začátku roku 2003 rekordnívýše 22,3 procenta voličů. Není na čase se zeptat, co způsobuje tentorudý posuv? Pokaždé když komunisté na sebe upoutají pozornost, poparlamentních volbách, u příležitostí handlů spojených s volbouprezidenta, začnou se politici, tzv. politologové, novináři i veřejnostpohoršovat nad společenskou podporou KSČM, i nad tím, že tato stranavůbec existuje a nebyla dávno zakázána. Všechny tyto úvahy však mířímimo podstatu věci.
V roce 1998, k výročí vydání Komunistického manifestu publikoval českýekonom Josef Šíma článek Už jen pár kroků: 150 let Komunistickéhomanifestu a dnešní „moderní“ společnost (MFD 5.10.1998), kdekonstatoval, že většina jeho tezí již byla splněna. Politici rádihovoří o demokracii, svobodě, lustračním zákoně a době nesvobody.Přitom jim Komunistický manifest slouží namísto Desatera přikázání.Není se co divit, když někteří lidé jsou popletení, s fanatickým leskemv oku mlátí v hospodě pěstí do stolu a volají po věšení komunistů, alezároveň požadují dotace, sociální dávky a jiná komunistická opatření.Jsme tak soustředěni na minulé komunisty, co by osoby, že přehlížímednešní skutečné projevy komunismu. Další zmatení veřejnosti plyne ztoho, že ne každý, kdo byl před rokem 1989 zavřený komunisty, je veskutečnosti antikomunista, přesněji zastánce individuální svobody anedotknutelnosti soukromého majetku. Většina předlistopadovýchdisidentů vyznávala a vyznává nějakou formu kolektivismu a státníhodonucení a dnes obklopeni aureolou vysokých státních funkcí, svýminázory nerušeně infikují společnost.
Vezměme si za příklad tzv. státní bytovou výstavbu. Obec nebo stát zpeněz vyvlastněných občanům (platí snad někdo daně dobrovolně?) nechápostavit (možná na základě korupčně přidělené veřejné zakázky) bytovýdům, a to na pozemku, který byl pod nátlakem vykoupen nebo dřívevyvlastněn. Vše je v souladu s tzv. územním plánem, který přikazuje, cosi kdo na vlastní parcele může postavit a těm méně šťastným snižujecenu pozemků k nule. Do tohoto domu zástupci lidu nastěhují,pravděpodobně opět na základě korupce, některé „žadatele o byt“,přičemž ostatní nebydlící se musí o sebe postarat sami. No a občanstvooslavuje „řešení bytové otázky“. Vedlejším účinkem přerozdělování jeloajalita ke státu, a to nejen přímo placených úředníků, učitelů,lékařů a dávkařů….., ale i podnikatelů. Kdyby totiž zlobili, dalšízakázky by nemuseli obdržet. Přesně v duchu výroku bolševika LvaTrockého „kdo neposlouchá, ať nejí“. Tento příklad nakládání s cizímipenězi, který lze zobecnit i na další oblasti, dokazuje, že všichnipolitici jsou komunisté (růžoví až rudí), a to bez ohledu na to, jaksvůj spolek nazývají nebo jakou vedou rétoriku.
Posilování KSČM nemá příčinu v nějaké tíživé sociální situaci, to byvšechny země chudší než je ta naše, musely být rudé jako Severní Korea,ale v relativizaci svobody a majetkových práv, kterou šíří vespolečnosti „nekomunistické“ politické strany, státní školství,intelektuálové i umělců. Dostávají snad děti ve školách v Základechspolečenských věd lekce nedotknutelnosti soukromého vlastnictví,nadřazenosti občana nad státem a povinnosti starat se v životě sami osebe? Je tomu přesně naopak. V kolika pohádkách, vzpomeňme si na Byljednou jeden král, Císařův pekař, Dařbuján a Pandrhola z dob prvníchpětiletek nebo na ryze současnou Z pekla štěstí, jsou bohatí ti špatníči lůza vtrhne na zámek, krále sesadí z trůnu a všechno zabaví?Televize by měly k těmto příběhům dávat hvězdičku, nebo spíše malýsrpeček a kladívko. Vždyť neúcta k majetku je daleko horší než tanejtvrdší pornografie.
Myšlenková schémata vypěstovaná v mládí vedou v dospělosti k tomu, žese lidé nestydí něco požadovat na stát, ve skutečnosti na jinýchlidech, a dokonce hovoří o svých nezpochybnitelných nárocích. Ukázkoutohoto uvažování byl rozhovor s jednou paní uveřejněný v před loňskýmiparlamentními volbami. Řekla, že bude volit komunisty, protože:“Dřív jimuseli dát práci“. Její tužby a přání jsou ale ostatní lidé povinnivyplnit stejně, jako ona musí a může vyplnit cizí tužby a přání stát semaratóncem nebo astronautem. Co je komu po tom, že ona chce práci?
Komunisté prostě a jednoduše nejsou žádná jasně ohraničená sekta,nepoznají se podle rudých rohů, knížek, praporů nebo členství v KSČM(KSČ), ale podle skutků. Jsou všude mezi námi i v nás. Kdo chce bítkomunisty, ať si pro začátek sám dá pěstí.
