Mladí lidé a zejména studenti vnímají slibovanou výhodu volného pohybuosob jako možnost studovat kdekoliv v EU za stejných podmínek jakodomácí studenti a pracovat – i krátkodobě – kdekoliv v Unii bezzvláštního pracovního povolení. Eurofilové se ale cudně zamlčují, ževolný pohyb osob nebude až tak moc volný, protože Německo a Rakouskopočítá s prodloužením hraničních kontrol i po 1.5.2004 a pouze pětstátů EU (Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a Irsko) jeochotno okamžitě uvolnit pracovní trh. V ostatních zemích, které zřejměuplatní tzv. dočasné období bude možné hledat zaměstnání pouze nazákladě pracovního povolení. Ostatně přístupová smlouva podepsanánedávno v Athénách hovoří jasně: „Členské státy se budou ve vnitrostátních právních předpisech snažit (všimněme si slova snažit) zajistitčeským státním příslušníkům otevřenější přístup na trh práce s cílemurychlit sbližování s acquis. V důsledku toho by se po přistoupeníČeské republiky měla českým státním příslušníkům podstatně zlepšitmožnost zaměstnávání v EU.“ Uznání studia daného oboru či diplomuzískaného v oboru není právem Evropských společenství přímo upraveno. Vpřípadě, že není s příslušným státem uzavřena Lisabonská úmluva ouznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání vevropském regionu, jejímž signatářem je i Česko (smlouva jde mimo EU),bude třeba v dané zemi předložit doklad o dosaženém vzdělání knostrifikaci. Kde jsou sliby o „Evropě bez hranic“? Kde ještě jsmepodváděni? Odpovím si sám: „V záležitostech EU všude“.
Zahrnutí oblasti studia do přístupové smlouvy jenom dokládá prorůstánístátů do školství, se všemi spojeným negativy, od indoktrinace chovancůvzdělávací soustavy po stále rostoucí daňové vyvlastňování k jejímufinancování. Místo osobní odpovědnosti a nezávislosti, kterou můžezajistit pouze školné placené studenty, resp. rodiči, zvolila Evropacestu tzv. státního školství. Potom je jenom krůček k myšlence, že celéškolství, včetně univerzit jsou pouze chovnými stanicemi pracovních silvhodných pro naplňování záměrů politiků. Myslím si, že vzdělávání azvláště vysokoškolské nepotřebuje stát ani smlouvy či regulace EU.Kdyby si lidé platili vzdělání sami, mohli by se učit kde chtějí a jakchtějí a samotné univerzity by byly garanty úrovně vzdělání.
Jaký význam přikládá EU vědě lze odvodit z faktu, že polovina rozpočtuEU neplyne na výzkum vesmíru nebo rakoviny, ale na chov krav, prasat avyvážení hnoje, tedy na zemědělství. Evropská unie přesto vyhlašujemnoho ambiciózních vědeckých plánů podobných heslu Nikity Chrusčova:„Dohnat a předehnat.“, ve snaze vyrovnat zaostávání za Spojenými státy.Problém je, že stejně jako Sovětský svaz nemá zájem vidět skutečnýdůvod své paralýzy, kterým je socialismus v podobě byrokratizace,rozšiřování tzv. sociálních práv a zpochybňování soukroméhovlastnictví. Proto tyto plány budou stejně marné, jako snaha psa chytitvlastní ocas.
