Prorok, který se splete více než jednou, je trapný. Prezident Agrárníkomory Hlaváček a předseda Zemědělského svazu Jirkovský však na nicnedbají a bez uzardění opakují, že bez dalších podpor a regulacízemědělství co nevidět zkrachuje. Jsou za to placeni a zřejmě je to ibaví. Proč ale media jejich nenaplněné věštby servírují stále dokolaveřejnosti, zůstává záhadou. Zemědělci nalezli hlavní nepřátele v jaru,létu, podzimu a zimě, nechvalně známých čtyřech škůdcích socialismu.Proto spotřebitelé mají platit za sucho, mokro, chlad i teplo, ať seurodí mnoho nebo málo. Jestliže letos nepršelo a hrozí prý nedostatekpotravin, logickým opatřením by bylo odstranění všech překážek dovozu.Místo toho se zanedlouho dočkáme stížností na nepřízeň počasí a špatnouúrodu znojemských banánů či trutnovských ananasů, které bude doprovázetruka zemědělce bezostyšně vražené do naší peněženky. Kdyby češtízemědělci byli stejně usilovní na polích a v kravínech jako jsou přivymýšlení důvodů pro dotace, američtí farmáři by nad jejich věhlasemronili krvavé slzy.
Nápady sedláků jak ždímat daňové poplatníky a spotřebitele prostě neznámezí. Primitivní rozdávání peněz již není v módě a kromě toho,nezemědělci by si mohli snadno spočítat vzniklou škodu. Proto se dnespoužívají daleko rafinovanější postupy drancování občanů. Výkupzemědělských komodit (např. obilí) za peníze státního rozpočtu, kdy siz daní platíme systém zdražující potraviny, státem organizované cukernía mléčné kartely s skryté pod názvem kvóty, cla a další dovozní bariérykonzervující na domácím trhu vysoké ceny. Vláda sociální demokracie sechová krajně asociálně. Vždyť její politikou jsou postiženi hlavněchudí lidé, kteří největší část svých příjmů utratí za jídlo. VladimírŠpidla by se měl svým voličům i celé veřejnosti za zemědělské šílenstvíomluvit a co nejrychleji začít s nápravou. Za totiž potraviny platímeasi o 20 procent více než odpovídá situaci na světovém trhu, přičemž vEvropské unii jsou ceny ještě o 50 procent vyšší než u nás. Kontrolníotázka:“ Po přistoupení k unii dojde ke zdražení nebo zlevněnípotravin?“.
V době nejprudšího běsnění tzv. reformy veřejných financí, kdy senedostává peněz na školství, vědu, justici, památky, údržbu silnic atd.se naprosto nesmyslně zvyšují výdaje na zemědělství. V roce 2004obsahuje návrh rozpočtu ministerstva 22,9 miliard korun a dalších 7,23miliardy korun skrytých v části všeobecná pokladní správa, stát použijena nákup a prodej zemědělských komodit. Proti roku 2003 se jedná onárůst 58 resp. 52 procent. (Dotace z EU do zemědělství půjdou z našehočlenského příspěvku na EU). K těmto přímým výdajům státní kasy(přesněji poplatníků) financovaným z daní musíme ještě připočítat onoobtížně odhalitelné zdražení potravin v důsledku cel, kvót a řáděníintervenčního fondu. V období 2001 až 2002 došlo k zvýšení celkovýchnákladů na zemědělství o 49 procent (2001-28,5 mld. Kč; 2002 – 42,5mld. Kč), které se v roce 2004 vyšplhají již na 50 miliard korun. Protitomu stojí fakt, že zemědělství vytváří něco málo přes jedno procentoHDP a zaměstnává 156 000 lidí (údaj roku 2002), což je zlomekpráceschopného obyvatelstva. Podtrženo a sečteno, jeden českýzemědělec, proti jehož zájmům stojí zájem deseti miliónů spotřebitelů,přijde ročně na více než 250.000 korun. Přesto, že zemědělci tvoří včeské společnosti zanedbatelnou skupinku a jejich požadavky jsounaprosto nehorázné, nikdo z politiků daňové poplatníky a spotřebitelenebrání.
Projevem vzmáhajícího se socialismu je návrh zákona, který byobchodníky nutil, zřejmě na základě výpočtů nějaké cenově-plánovacíkomise, k úhradě výrobních nákladů a přiměřeného zisku zemědělců.Člověk neví, jestli se má smát, plakat, volat na autory zřízencepsychiatrické kliniky nebo policii, a to za přípravu potlačenízákladních práv a svobod. Tragické ovšem je, že se tímto návrhem vážnězabývají poslanci a jiní kormidelníci agrárního sektoru. Proč taksložitě? Znárodněme zemědělství a přeměňme jej v odbor příslušnéhoministerstva. Vždyť u žádných úřadů nesledujeme, zda plodí zisk neboztrátu a o oprávněnosti jejich existence se nediskutuje. Když už budemev rozletu, učiňme to stejné i s dráhami. Alespoň jednou pro vždyustanou hloupé otázky, co je obtížně vydělávajícím občanům poproblémech zemědělství nebo železnice. Právě mě napadá, co kdyby sityto obory platili pouze lidé, kteří jsou přesvědčeni o jejichnepostradatelnosti?
