Politik je člověk, který na úkor jiných lidí rozděluje prostřednictvímmoci peníze a privilegia, a to s cílem udržet se u koncentrovanéhozdroje peněz, privilegií a veřejného zájmu. Všichni kdo jsou odkázánina jeho přízeň, byrokraté, učitelé a jiní státní intelektuálové, zevšech sil šíří romantické mýty o politice, jako heroické, nezištnéslužbě veřejnosti. Zkusme stát zbavit aury nadpozemskosti a on budenahý. Jak?
Neprokazujme úctu poslancům, senátorům, ministrům a dalším politikům.Není proč. Neklaníme se žebrákům ani jiným existencím žijícím za cizípeníze. Zvolením do politické funkce se lidé, kterým jak tvrdí politicije nutné vládnout protože jsou hloupí, zcela určitě nestávají chytrými.Buď jsme chytří všichni a potřeba politiků není tak palčivá, nebohloupí vládnou hloupým, a potom nula od nuly pojde. Stejné, ne-li vyššíkvality parlamentu, bychom dosáhli losováním a jakýkoliv člověk z ulicedokáže nahradit domněle nepostradatelné politiky. Nechoďme k volbám, ato hlavně k těm, kde se o ničem nerozhoduje jako do Senátu, krajskýchzastupitelstev a Evropského parlamentu. Formou bojkotu dejme najevo, cosi myslíme. Nemáme na výběr, nic neovlivníme a svým hlasem pouzelegitimujeme jedno ze zel. Politici potom mohou tvrdit, že majíveřejnou podporu a sami víme, že je jim lhostejné, k čemu, jak a pročdostali náš hlas. Volební neúčastí se nezříkáme práva na kritiku aninedáváme souhlas s tím, co politici páchají.
Pohrdejme poslaneckou imunitou, je to projev strachu členů parlamentupřed výsledkem vlastní práce. Neponižujme se před modrými majáky.Sanitku, hasiče a policii poznáme a záchranný systém pracuje bezpřiblblých limuzín. Všechno co politici zařídí a vybudují, každý byt,silnice, škola, stojí na základech daňového vyvlastnění, proto nic ztoho neobdivujme.
Nedívejme se na estrády, diskusní pořady a nekupujme bulvární plátky,kde exhibují politici a byrokraté. Oni se nezajímají o naše názory,proč bychom se měli zajímat my o jejich. Nečtěme projevy a článkypolitiků, ignorujme jejich diskuse a mítinky, protože chtějí pouzemanipulovat s naší myslí. Bez posluchačů a čtenářů je politik nikým.Zůstaňme hluší k argumentům o naší půdě, naších podnicích, našíobchodní bilanci nebo veřejným, celospolečenským, státním zájmům.Politici považují „naše, veřejné, celospolečenské“ za „svoje“. Mámepouze svoji půdu, svoji firmu, svoji peněženku a svůj život. Kdyby sikaždý hleděl svého majetku a života, nebyli bychom pro politiky taksnadno ovladatelným stádem.
Byrokraté, pomocníci politiků, zasluhují pouze shovívavý soucit, že zestrachu před konkurencí na trhu práce jsou raději kolečkem ve vládnímstroji na utiskování spoluobčanů. Dávejme jim najevo morální převahu,mají naději na polepšení. Za znak úpadku mravů považujme snahu mladýchlidí získat po škole státní zaměstnání a zrazujme je od takovéhotorozhodnutí.
Do úřadu vstupujme pouze z donucení a s filozofií, že pokud úředníknaštve nás, je potřeba naštvat nejen jeho, ale ještě minimálně třidalší. Nerespektujme úřední dny, v žádném zákoně nejsou stanoveny.Buďme sebevědomí, podlézáním ničeho nedosáhneme, pouze povzbudímearoganci byrokratů. Neoblékejme se na úřad nijak zvláštně. Nemusíme sestydět za horší šaty než ministr nebo úředník, protože on je oblečen zanám sebrané peníze. Ve frontách nestůjme mlčky a snažme probuditrozhořčení i u dalších spolutrpících občanů. Na úřadech neděkujme aneprosme, všechno co nás tam obklopuje platíme. Každé pochybeníúředníka obraťme proti němu, žalujme k soudu, předávejme podnětypolicii, stěžujme si, a to vždy odshora dolů.
Nepředávejme dobrovolně státu informace. Čím méně toho ví, tím méně námmůže škodit. Dbejme, aby naše děti odmalička rozpoznaly státníindoktrinaci směřující k usnadnění vlády politiků a byrokratů.Nespojujme krajinu, hrady, zámky, umělecké předměty, hudbu a sport sestátem. Jsou krásné samy o sobě. Pomocí národního sentimentu,zdůrazňováním výjimečnosti národa nebo pocitu ohrožení ze stranyostatních států, politici zatemňují náš rozum.
Nedělejme jiným, co sami nesnášíme. Když někoho zregulujeme, třeba jakozastupitelé na úrovni obce nebo k tomu dáme ve volbách mandátpolitikům, vězme, že ty stejné morové rány dopadnou za chvíli na nás.
Nesponzorujme akce, kterých se účastní stát a ze všech sil snižujmedaňový základ. Nad každou korunou ztracenou na daních plačme, protožepomůže vytvořit další regulace a zákazy. Přemýšlejme, proč platímenežádané a co jsme si za berně mohli sami koupit pěkného.
Zbavme se iluze o existenci hodného státu, jehož vrozené dobro maříšpatní politici a byrokraté. Stát je z principu nepřítel občanů. S čímvětší nedůvěrou a despektem budeme pohlížet na jeho symboly a lidi,kteří jej vytváří, tím lépe si uchráníme majetek a svobodu.
