Richard Falbr, senátor a kandidát sociální demokracie do Evropskéhoparlamentu, se v rozhovoru pro MF Dnes („Falbr: V Bruselu už neusnu“,29.5.2004) vyznal ze sympatií k Che Guevarovi. V knihovně má prývšechny jeho knížky a na snímku doprovázející článek pózuje s rudýmplakátem Che Guevary v pozadí. I když uznává, že zmíněný„revolucionář“, podle mě komunistický terorista, přispěl k šířenínesvobody, podle něj to tak nemyslel. A tak není divu, že zásilkovéfirmy vám dnes obratem dodají tričko s nápisy CCCP, KGB vyobrazenímLenina i zmíněného Che Guevary nebo potištěné srpy, kladivy a hvězdami.A nic se neděje, všem to připadá normální.
Představme si ten povyk, kdyby někdo chválil Reinharda Heidricha zajeho schopnost udržet pořádek, kdyby někdo nabízel trička s hákovýmkřížem, runami SS, nápisy Grossdeutches Reich, Gestapo a portrétyAdolfa Hitlera, Josefa Geobbelse či Otto Skorzenyho. Co kdyby někdoveřejně skládal hold organizačnímu umu ministra zbrojení Alberta Speeraa jeho blízkého spolupracovníka Erharda Milcha, tvůrce Luftwafe aomlouval jejich spoluúčast na zločinech nacismu slovy: „Oni to taknemysleli, oni nevěděli“.
Vůbec nehoruji za trestání vyjádření názoru a nesouhlasím s cenzurou.Myslím si například, že odsouzení Michala Zítka za vydání Hitlerovyknihy Mein Kampf je na úrovni rozsudku za šíření Charty 77. Státorganizuje odsuzování něčeho, o čem nelze svobodně šířit informace.Jenom se domnívám, že kdo veřejně projevuje obdiv k symbolu hnutísměřující k potlačení základních práv a svobod, jak to učinil RichadFalbr, nemá v normální politice co dělat. Pokud se sociální demokracii,která jej do volebního klání vyslala, nezdá oslavování Che Guevarynepatřičné, potvrzuje, že je nebezpečím pro základní práva a svobody.
