V poslední době je stálediskutovanějším tématem regulace nájemného v nájemních bytech. Kdykoliv natoto téma příjde řeč, dochází k poměrně ostrým debatám mezi příznivcipravice a levice. Každá strana má své argumenty, nicméně v tomto případěplatí, že pravda je pouze jedna. Je to ta, o jejíž správnosti se snažípřesvědčit pravicově smýšlející lidé. Abych to dokázal, musím nejprve zmínitdva články Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy Českérepubliky – našeho základního zákona.
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva asvobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníkůmá stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Nemohu si pomoci, ale oba tytočlánky sočasný stav, kdy je nájemné regulováno, porušuje. Jak? U prvního článkujsou poškozeny dokonce dvě skupiny obyvatelstva. Jednou ze skupin jsou ti, jižnemají možnost získat byt s regulovaným nájemným a musí hledat byts nájemným tržním. Tímto jsou diskriminováni, neboť nemají stejné podmínkypro získání adekvátního bydlení. Druhou jsou pak majitelé domů, jejichž právajsou zákonem omezena do té míry, že v České republice naprosto nefungujetrh s byty. Důsledek této situace vidíme každý den – možnost cestování zaprací, v jiných zemích běžné, je díky této disproporci velmi obtížné.Většina bytů je svázána nejen regulovaným nájemným, ale také nemožností zrušenínájemního vztahu. To žene ceny v bytech, kde regulované nájemné neplatí,do nepředstavitelných výšin, čímž se tyto byty stávají naprosto nedostupné ipro střední vrstvu. Dokonce bych řekl, že omezení vlastnického práva majitelůdomů je natolik významné, že tito jsou v podstatě majiteli jen formálně,nikoliv fakticky a jejich míra rozhodování je naprosto zadedbatelná vzhledemk povinnostem, které jim nabytím majetku vznikly.
Hlavním argumentem levicovězaměřených politiků pro udržení regulace nájemného je tzv. sociální kritérium,tedy snaha o to, aby i sociálně slabší lidé měli možnost získat bydlení.Pravice však tento fakt nepopírá a dokonce nabízí vlastní sociální programy.Nicméně starost o sociálně slabé nemá stát právo přenést na soukromou firmu čipodnikatele. Vláda se chová velmi alibisticky, neboť místo toho, aby se samasnažila řešit situaci, zákonem omezila něčí práva a vydává to za činnost prosociálně slabé.
Co se vlastně stane po deregulacinájemného? Dojde k narovnání situace na trhu s byty, která je pomnoho let deformována nesmyslnou regulací. Deformace spočívá předevšímv tom, že velké množství bytů je obsazeno lidmi, kteří na tento byt zanormálních okolností nemohou mít dostatek prostředků. Po deregulaci budou musettento byt uvolnit a najít si bydlení, které odpovídá jejich sociální situaci.Není totiž možné, aby sociálně slabá rodina bydlela v bytě 4+1v cihlovém domě ve středu města, jak je tomu dnes. Toto není pohrdáníchudými – nikdo se například nediví, když bohatý člověk jezdí v novém, drahémautě a chudší ve starším autě nižší třídy. Proč by tomu u bydlení mělo býtjinak? V západních zemích je naprosto normální, že v centru městabydlí lidé vyšší vrstvy, dále pak lidé vrstvy střední. Sociálně slabší pakbydlí v bytě na předměstí. Ano, mnohým připadá stěhování těch, kdostávající bydlení neutáhnou, kruté, což nepopírám. Ale odkládáním reforem jsmese dostali do situace, kdy dopad řešení může být bolestivý.
Nyní se dostáváme k situaci,která odlišuje trh s byty od například již zmíněného trhu s auty.Bydlení je základní potřeba člověka. Čili je nutno brát v úvahu, že vždybudou existovat lidé, kteří nemají možnost bydlení zaplatit. Poté by mělapřijít ke slovu vhodná sociální síť. Síť, kde jediným kritériem pro rozhodnutí,zda pomoci či nikoliv, nebude pouze samotný příjem žadatele, ale ve kterém sebude přihlížet i k dalším aspektům. Těmito aspekty může být fakt, zdažadatel aktivně hledá práci, zda se snaží zlepšit svou sociální situaci, jehoosobní sociální historie atd. V každém případě je za tuto sociální politikuodpovědný pouze a jen stát. Regulované nájemné však není sociální politika,neboť mnozí skutečně sociálně slabí nebydlí a mnohé byty s regulovanýmnájemných jsou obsazeny bohatými lidmi, třeba samotným předsedou SON JUDr.Křečkem. Hájí pan předseda nájemníky nebo sám sebe?
