Pět let slyšíme o postupné liberalizaci telekomunikačního trhu. Ale poslední dva týdny ukázaly, jak je to ve skutečnosti. Koncem dubna Český telekomunikační úřad vydal sérii pěti cenových rozhodnutí, které doslova přes noc zamíchaly poměry na trhu: zrušil volné minuty u základních regulovaných tarifů Telecomu, snížil ceny za přenos dat pomocí vytáčeného připojení (dial-up), upravil ceny za vysokorychlostní internet… Zajímavější než nuance jednotlivých rozhodnutí je ale fakt, že se trh změnil přes noc, což by se na liberalizovaném trhu prostě stát nemohlo. Nastal čas provést skutečnou liberalizaci: zrušit regulace, jež pro některé podnikatele v telekomunikacích vytvářejí skleník, v jakém se jim sice dobře daří, ale s volným trhem nemá nic společného.
Dominantní operátor? Kde?
V současnosti se reguluje sice jinak, ale z hlediska rozsahu zhruba stejně jako za dob legálního monopolu Telecomu na hovory v pevných sítích. Důvodem je současná, zejména evropská praxe – umožnit jiným firmám, aby využívaly infrastrukturu bývalého monopolu za regulované ceny. Odůvodnění takové politiky je mnoho. Jedno z nich zní, že bývalý monopol by mohl zneužívat svou historicky danou pozici na trhu. Podívejme se ale na reálná tuzemská data. Na trhu s přenosem hlasu již Telecom dávno není dominantním operátorem – postaraly se o to mobilní telefony. Už jenom proto, že používání mobilu je pohodlnější, efektivnější a v mnoha případech i levnější než pevné linky. Pokud vycházíme z dat zveřejněných operátory, pak podíl telefonních hovorů přes sítě Telecomu činí zhruba 35 % trhu, Eurotel má na hlasovém trhu 28 %, T-Mobile 24 % a Oskar 13 %. Pokud jde o rychlé připojení k internetu: podíl přípojek ADSL po sítích Telecomu činí necelých 40 % (neboli 127 tisíc) všech širokopásmových možností, jak se k internetu dostat. Zbytek připadá na kabelové televize (90 tisíc, tedy 27 %), na připojení s pomocí technologie CDMA od Eurotelu (43 tisíc, tedy 13 %) či připojení pomocí technologie WiFi (zhruba 70 tisíc, tedy kolem 20%). V případě pomalého připojení na internet (typický dial-up) je dominance sítí Telecomu větší, ale i tam jsou k dispozici hojně využívané alternativy, zejména od mobilních operátorů (GPRS). Pokud někdo namítne, že ADSL není totéž jako CDMA, má pravdu; ale Škodovka také není týž vůz jako Renault nebo Toyota – a přesto si velice tvrdě konkurují.
Jen blázen by investoval
Pozice Telecomu na hlavních trzích tak těžko může být racionálním důvodem pro regulaci. Jiným zdůvodněním regulací (alespoň zpočátku) byla snaha dát alternativním operátorům čas k vybudování vlastní infrastruktury. Ale regulace dosáhla pravého opaku. Pokud bude mít Telecom jistotu (jako ji má dnes), že ať investuje jakkoliv, vždy bude muset přepustit svou síť konkurentům za podmínek, které nechce akceptovat – pak investice prostě provádět nebude nebo je velmi omezí. A naopak: pokud budou mít alternativní operátoři jistotu (jako ji mají dnes), že jim nakonec Telecom bude muset své sítě poskytnout za podmínek pro ně výhodných, pak nebudou investovat do paralelních sítí nebo do alternativních cest k zákazníkům. Výsledkem je faktický pokles investic a pokles tempa rozvoje sítí. Pokud by si to chtěl někdo ověřit, ať se podívá do výročních zpráv telekomunikačních společností. A zdaleka to neplatí pouze o českých firmách. Stejně tak ale tato potenciální hrozba působí na jiné poskytovatele podobných služeb. Třeba na kabelové televize, které do hlasových služeb neinvestují programově – právě kvůli hrozbě regulací. Není náhodou, že největší investice a nejdynamičtější rozvoj je v těch částech telekomunikačního trhu, kde se regulace zatím příliš neprosadily – tedy zejména v bezdrátových telekomunikacích. Samotné regulace tedy prodlužují dominanci Telecomu v pevných sítích a omezují rozvoj služeb.
Opět není náhodou, že z hlediska pevné infrastruktury jsme na tom obdobně jako před pěti lety. Výjimkou je dýchavičně zaváděná technologie ADSL. Ale i tady vidíme brzdící vliv regulací – kvůli zásahu regulátora začal Telecom nabízet ADSL nikoliv v květnu 2002, nýbrž až v březnu 2003. Kromě zpožďování technologických inovací není příliš jasné, jak může zákazníkovi prospět fakt, že Telecom musel kvůli posledním nařízením regulátora zrušit ve svých základních programech volné minuty.
Situace na telekomunikačním trhu není nic jiného než aplikací banální poučky z mikroekonomie: můžete velmi jednoduše regulací snížit ceny (třeba nájemné nebo ceny za používání sítí Telecomu) a těm, kteří kupují danou službu, se to zpočátku může líbit (regulované nájemné nebo nabídky alternativních operátorů opravdu odlehčí rodinnému rozpočtu). Ale důsledkem je pokles investic a omezení rozvoje, což na první pohled není vidět – těžko kvantifikovat škody z toho, že se něco nestane.
Zrušit okamžitě
Mnohé firmy by bez regulací neexistovaly. Zejména ty, které nemají žádnou infrastrukturu a doslova žijí z parazitování na regulačních rozhodnutích. Ale to by nebyla žádná škoda. Vznikly by jiné s jinými podnikatelskými záměry. Skutečná konkurence nemůže vzniknout bez vlastních aktiv a bez dobrovolné spolupráce. A masívní investice nepřijdou do té doby, dokud budou existovat regulace, které je ničí. Regulaci cen je nutno zrušit okamžitě a bez náhrady.
