Čínský jüan na rozcestí

Čínská měnová jednotka juan budí v posledních týdnech velkou pozornost. Na přetřes se dostává myšlenka, že čínská centrální banka uvolní fixní kurz juanu. Ten je od roku 1995 „zavěšen“ na americký dolar v hodnotě 8,28 juanu za 1 dolar. Už při jeho zavedení zaznívaly hlasy, že je kurz uměle podhodnocen, čímž zvýhodňuje čínské exportéry a poškozuje americké dovozce. Právě nyní vrcholí tlak, zejména z USA a Japonska, na uvolnění fixního kurzu a zavedení pružného režimu, kdy se kurz vyvíjí na základě tržních mechanismů. USA si od toho slibuje snížení svého schodku běžného účtu.

Čínský ministr financí Jin Renquing již připustil, že Čína měnový kurz juanu uvolní. Ve vzduchu tak není otázka zda Čína změní kurzový režim, ale kdy k tomu dojde. Nejzazší termín odhadují finanční analytici na počátek příštího roku. Nabízí se otázka, co se po uvolnění měnového kurzu stane a jaké to bude mít širší ekonomické důsledky.

Čína drží fixní kurz již deset let na úrovni 8,28 juanu za 1 americký dolar s možností 0,3 procentního vychýlení. Kurz se tak může dostat až na úroveň 8,2770. Na konci dubna však kurz tuto hranici překonal a posílil až na 8,27. Právě tento pohyb vyvolal spekulace o tom, že uvolnění kurzu se blíží. Současně naznačuje, kam se nově flexibilní čínský juan posune. V Hong Kongu se obchoduje s kontrakty na čínský juan. Toto obchodování ukazuje, že investoři „sází“ na zhruba pěti až šesti procentní posílení juanu po jeho uvolnění, což odpovídá kurzu 7,799 z 6.května (kontrakt na čínský juan se splatností v květnu 2006). Podle náměstka ministra financí Li Yonga sází někteří spekulanti až na čtyřiceti procentní posílení juanu. Co je reálné?

„Sázka“ na nárůst hodnoty juanu vychází z představy, že čínský přebytek na běžném účtu platební bilance vytváří tlaky na zhodnocení juanu. Jenže hodnota měnových kurzů se řídí podle relativní kupní síly jednotlivých měn. Obchodní bilance ve světě nekrytých peněz odráží spíše rozsah měnového zneužívání, není příčinou pohybů měnových kurzů.

Apreciace nebo depreciace?

Pro rychle rostoucí ekonomiky je typické, že mají deficity běžných účtů (Estonsko, USA), přebytky mají naopak pomalu rostoucí ekonomiky (Německo). Jak je možné, že rychle rostoucí Čína má přebytky jak běžného tak finančního účtu? Deficity běžných účtů rychle rostoucích ekonomik se dají vysvětlit především měnovou expanzí. Ta snižuje úrokové sazby a také úspory a narůstající spotřeba je financována dovozy. Jenže nejen pro Čínu, ale i pro jiné asijské země je typické, že mají vysoké míry úspor. A měnová expanze nebyla doprovázena poklesem míry úspor a vysokým utrácením. „Přebytečná“ spotřeba tak nemusela být financována ze zahraničí. A protože je v Číně dost nevyužitých kapacit a vysoké investice, ekonomika rychle roste. To způsobuje vysokou exportní výkonnost a přebytek obchodního účtu. Ten bývá většinou „vyrovnán“ deficitem kapitálového účtu. Nebýt přímých zahraničních investic, bylo by tomu tak. Jenže právě vysoký hospodářský růst investice přitahuje a pevný kurz zajistil ochranu před znehodnocením juanu. Přebytek obchodního účtu do velké míry financuje americký státní dluh, který se soustřeďuje do rukou čínské centrální banky, která za směněné dolary nakupuje americké vládní obligace.

Odhad skutečného měnového kurzu juanu k dolaru musí vycházet z kupních sil jednotlivých měn. V roce 1994 byl kurz 8,28 juanu za dolar ustaven na základě tehdejšího tržního kurzu. Podle vývoje relativních kupních sil od té doby by však měl kurz juanu vůči dolaru oproti všem předpokladům oslabit. Zhodnocování měnového kurzu si uživá ta ekonomika, která provádí obezřetnou měnovou politiku. A tu Čína rozhodně v posledních deseti letech neprováděla. Tak mluví reálná fakta. Krátkodobě to však vypadá, že investoři nedůvěřují dolaru a čínská měna je dobrou příležitostí jak výhodně investovat prostředky. V horizontu jednoho roku tak juan pravděpodobně mírně zhodnotí. Ať tak či onak, jaké by měly tyto scénáře dopady na světové hospodářství?

Roční přírůstky M2

Scénář 1: Apreciace

Zhodnocení čínského juanu o 5-10% by v podstatě nic neřešilo. Výraznější nárůst hodnotu juanu, tak o 30%, už ano. Došlo by k poklesu přebytku na obchodním účtu. Zhodnocení by znamenalo relativní zdražení čínských exportů a zlevnění zahraničních importů. Vezmeme-li v úvahu, že Čína dováží velké množství surovin, zlevnily by se tím její vstupy a do jisté míry smazalo cenové znevýhodnění jejích vývozů. Depreciace dolaru vůči juanu by znamenala především vyšší cenové tlaky na americkou ekonomiku (vzhledem k obrovskému schodku obchodní bilance) a další nárůst tamních úrokových sazeb. Došlo by k urychlení nástupu recese. Čína by naopak zhodnocením juanu mohla lépe bojovat se „svými“ cenovými tlaky. Čína také naznačila, že by v případě zhodnocení juanu logicky prodala část měnových dolarových rezerv. To by mělo důsledek na další apreciaci juanu, protože by se do oběhu dostalo více dolarů. Přiškrcení expanzivní měnové politiky v USA by tak muselo být ještě razantnější. USA přitom čekají, že uvolnění juanu jim pomůže zlepšit hospodářskou výkonnost. Nepomůže. Navíc zhodnocení o více jak 30% je silně nepravděpodobné. Popírá to jak reálná fakta o vývoji kupních sil juanu a dolaru, ale i předpovědi renomovaných investičních bank (např.Goldman Sachs), které mluví o zhodnocení juanu o pět procent s možností dalšího mírného nárůstu.

Scénář 2: Depreciace

Oslabení juanu by vedlo v první řadě ke zdražení dovážených produktů. A protože suroviny a stroje (výrobní vstupy) tvoří 70% dovozů, odrazilo by se to v konkurenceschopnosti čínské ekonomiky. Výrazné oslabení by naopak vedlo k možnosti zlevnit vývoz. K zamezení důsledků předchozí měnové expanze by musela čínská centrální banka sáhnout k restrikci. Důvodem je fakt, že by se nyní měnová expanze plně projevila do nárůstu dovážených statků a vytvořilo prostor pro soustavný nárůst cen. USA již k měnové restrikci přistoupily a tak by pokračující expanze vedla k dalšímu oslabování juanu. Měnová restrikce by se skládala z nárůstu klíčových úrokových sazeb a snížení dolarových devizových rezerv. Následný pokles množství peněz v oběhu by plně odkryl kritický stav čínského bankovnictví, které se potýká s obrovským množstvím špatných úvěrů. Depreciace juanu by tak nakonec vedla k čínské recesi.

Nebojme se uvolnění juanu

Oba scénáře mají v podstatě stejný důsledek: celosvětovou recesi. Je tedy „skoro jedno“ co se s čínským kurzem stane. Musíme také říci, že Čína nemá v tuto chvíli žádný důvod svůj pevný kurz měnit. Hospodářsky ji zatím nijak neohrožuje. Ať dojde k uvolnění juanu kdykoli, nebude pro světové hospodářství znamenat žádné převratné změny. Recesí si tak nebo tak musí projít Čína i USA, kde je nutné napravit neudržitelnou výrobní strukturu. Evropská Unie se zase musí vypořádat se svými vnitřním rigidním trhem, přeregulovanou ekonomikou a neschopností provést nutné tržní reformy.