Mají pro vývoj hospodářství význam takové pojmy jako je všeobecná pracovní povinnost, „socialistický“ vztah k práci, motivace k práci, budovatelské nadšení a spousta dalších? Při určitém zjednodušeném pohledu lze konstatovat, že ano. Každý z těchto pojmů může, ale i nemusí v čase a prostoru, mít pro jednotlivé subjekty pohybující se na trhu práce relevantní význam.
Z teoretického pohledu je jasné a praktickými zkušenostmi dokazatelné to, že při tzv. „pracovní povinnosti“, která je charakteristická pro centrálně-administrativně-direktivně-státně-stranicko-byrokraticky řízené ekonomiky, je produktivita práce na podstatně nižším stupni než ve standardním tržním prostředí. Na jedné straně tak v direktivních ekonomikách dochází k přezaměstnanosti převážně ve státním (družstevním) sektoru (což u nás před rokem 1990 představovalo téměř 99,5 % hospodářství) nutně zde dochází k plýtvání pracovními zdroji a mnohdy k vysoké neefektivnosti. Tyto skutečnosti, které brzdí rozvoj hospodářství jsou na druhé straně vykoupeny jakoby „pozitivním sociálním klimatem“, kdy ten kdo chce pracovat, „nějaké“ zaměstnání nachází. Ale i v příkazové ekonomice existovala skrytá nezaměstnanost. Týkala se především těžce přizpůsobivých spoluobčanů ukrývajících se za činnostmi v domácnosti. Vedle toho i tehdy existoval černý trh s prací, zvláště s některými službami (např. poskytování sexuálních služeb). Takoví jedinci byli často postihováni za příživnictví.
Před 15ti lety začalo budování tržního systému a začaly se projevovat první symptomy existence trhu práce. Dochází k postupnému rozevírání nůžek ve finančním ohodnocení práce a k zásadním změnám u ceny práce jednotlivých profesí. Dříve byla vysoce ceněna např. těžká manuální práce (hutnictví, těžba uhlí, práce v těžkém průmyslu), kdy tito zaměstnanci dostávali platy několikanásobně převyšující průměrnou mzdu. K přehodnocení dochází v posledních letech u vysoce kvalifikované práce podložené vysokoškolským vzděláním. Svou roli sehrály i změny motivací v odměňování.
Přestože se fungování trhu práce zlepšuje, dochází k celé řadě negativních jevů. V ČR existuje relativně vysoká nezaměstnanost. O tom, o jak vážný problém se jedná svědčí i srovnání některých faktorů s obdobím Velké deprese ve 30. letech. Např. nezaměstnanost těch, kteří prvně hledají práci a občanů ve věku mezi 20 a 30 lety je vyšší než v té době. Vážným problémem je dlouhodobá nezaměstnanost.
Obecně známé důvody relativně vysoké nezaměstnanosti jsou: nižší než obvyklá schopnost pracovní síly nacházet si zaměstnání mimo svůj domov, tzn. nízká mobilita pracovní síly, relativně štědrý sociální systém, který umožňuje pracovat „na černo“ i v období kdy člověk pobírá podporu v nezaměstnanosti či další sociální dávky, vysoká cena práce spočívající především ve vysokých sociálních daních atd. Objevují se však i některé další faktory ovlivňující trh práce.
V některých segmentech pracovního trhu jsou velmi tvrdé pracovní podmínky a lidé si práce přesto váží. U celé řady pracovních profesí jako by konkurence na trhu práce neexistovala. Přestože nelze paušalizovat, velmi nízká se pod tímto úhlem jeví konkurence na trhu práce u státních úředníků, jejichž místa jsou mnohdy obsazována „politickým rozhodnutím“. Přitom se jedná o velmi lukrativní posty. Často se přitom občané setkávají se značnou neochotou, s hledáním možnosti jak občanovi nevyhovět, než aby byl přístup těch, kteří jsou placeni z daní ostatních spoluobčanů obrácený.
V mnohých společnostech, kde má rozhodující vlastnický podíl stát, existuje ještě pořád přezaměstnanost. V některých firmách si zaměstnanci svou práci šetří, aby nebyli pokládáni za zbytečné a nebyli propuštěni. U nich pořád platí socialisticky pracovat za kapitalistickou odměnu. Trh práce je i po 15ti letech budování kapitalismu nepružným. Bohužel, současná exekutiva není schopna tuto situaci radikálně změnit.
