S růstem cen ropy a následným nevyhnutelným růstem cenbenzínu se v médiích rozhořela ostrá diskuse mezi vládnoucími politiky,v čele s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou, a jejich opozičnímiprotějšky o možném snížení spotřební daně z benzínu. Sobotka se proti tomutonávrhu staví ostře s argumentem, že snížení daně by pouze umožniloprodejcům benzínu zvýšit své marže na úkor státu, tedy všech občanů Českérepubliky. Navrhuje naopak spotřební daň ponechat a někdy v budoucnuzpětně kompenzovat ztráty těch, kteří budou zdražením benzínu nejvíce zasaženi.Dovolte mi malé povzdechnutí, než se blíže podívám na tento návrh pana ministra.
Se vstupem do Evropské unie jsme se bohužel mimo jinézavázali k plnění mnoha nesmyslných nařízení a norem. Jedno takovénařízení stanovuje i nejnižší možnou spotřební daň z benzínu. Zřejmě se zástupcipřebujelých západních států blahobytu bojí, že bychom byli schopni provozovatsvůj veřejný sektor efektivněji než oni a díky nižšímu daňovému zatížení pakpřetáhli výrobu a s ní spojená pracovní místa k nám. Minimálníspotřební daň je tak stanovena na 0,359 € na litr benzínu. Navíc je pro státy,jež zatím nepřijaly Euro za svou měnu, určen na základě článku 13 směrnice Rady2003/96/ES pro každý rok pevný kurz, který musí být k přepočtu na domácíměnu použit. Pro Českou republiku je tento kurz pro rok 2005 roven 31,618 Kč/€.Rozdíl mezi současnou spotřební daní, jež činí 11,84 Kč/litr, a minimálnímožnou je tak pouhých 50 haléřů. Takovéto snížení by pak bylo opravdu jenkosmetické a bez většího smyslu. Jak je vůbec možné, že žádný z debatujícíchpolitiků na tuto skutečnost důrazně nepoukázal? V lepším případě se lzedomnívat, že se opozici tato informace příliš „nehodí do krámu“ a vládnoucípolitikové by museli opět přiznat, že Evropská unie není ekonomicky efektivníinstitucí s cílem osvobodit trhy a umožnit podnikatelům produkovatblahobyt pro nás všechny. Reálnější se však zdá být horší případ, kdy opozice,ba ani vládnoucí koalice neví o směrnici Evropské unie, která v našempřípadě umožňuje snížit spotřební daň pouze o zmíněných 50 haléřů. Že to nevědípolitikové, to jsme si už zvykli. Že takto ale neargumentuje SobotkovoMinisterstvo financí ČR se stovkami úřadníků placených z našich daní, jealarmující!
Vraťme se však k absurdnímu návrhu ministra financí rozdatpeníze, které nám předtím pomocí daní odebere, některým „vyvoleným“. Jepřinejmenším podivné, že si člověk, který vystudoval práva, neuvědomujedůležitost vlastnictví. Vždyť co je jakákoliv daň jiného, než odebránívlastnického titulu na část našeho majetku? A nárůst cen benzínu nevedek ničemu jinému, než právě k růstu množství daní odváděných do státníkasy! Cílem vlády by však nemělo být co nejvíce peněz přerozdělit – tedy vybrata zase následně vydat. Tento postup vede pouze k tomu, že se velká částnašeho bohatství zbytečně a neproduktivně ztratí. Evropská unie ale skrzemnožství restriktivních směrnic ukazuje, že její představitelé fungovánítržního systému, ani funkci vlády nechápou.
Sestupme ale z obecné roviny do dnešní realityrostoucích cen pohonných hmot. Vláda by neměla od všech vybírat více a potomzískané prostředky opět pomocí jakéhosi složitého klíče prostřednictvím mnohadesítek a stovek státních zaměstnanců vracet. Taková činnost je čirýmplýtváním. Nikoho snad nikdy nenapadlo zavádět spotřební daně z pečiva anásledně sociálně slabým, nezaměstnaným, postiženým a jiným spoluobčanůmposkytovat vyšší státní příspěvky na nákup rohlíků. Stejně absurdní ale jezvyšovat daňový příjem z benzínu a následné ztráty některých skupinobyvatel kompenzovat. Navíc je u nás benzín až na některé výjimky vesměslevnější, než u našich sousedů, což ukazuje, že je v České republicev této oblasti poměrně silná konkurence. A i kdyby se přece jen ukázalo,že se prodejci benzínu při stanovování cen chovají jakkoliv nezákonně, pak můžedostat slovo Protimonopolní úřad v Brně s novým předsedou ve svém čele,který má k dispozici nástroje, jimiž by mohl takovýto vývoj zastavit ajeho aktivní aktéry účinně postihnout. Tvrzení, že by se snížení spotřební daněnijak neodrazilo v cenách, je proto velice odvážné.
Kompetentnost politiků a úředníků není testována v dobáchklidu, ale právě ve chvílích, jako je tato. Bohužel vidíme, že cestak prosperitě bude ještě dlouhá a trnitá. A Evropská unie nám při ní budezřejmě spíše házet klacky pod nohy, než že by nám nabídla své rámě.
