fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Vůbec nejde o plesnivé salámy

0

Nedávné  uzavření  prodejny  Hypernova  v Jindřichově Hradci kvůli zamoření myšmi   a   zprávy   o   recyklaci   plesnivých  sýrů,  uzenin  a  ovoce  v českobudějovickém supermarketu  Julius  Meinl  jsou  pouhými  epizodami  v několikaletém boji mezi socialistickými vládami a obchodními řetězci. Supermarkety  jsou  symbolem  svobodné  ekonomiky, ukázkou působení tržních sil,  místem,  kde lidé v milionech nákupů dennodenně dávají najevo zájem o zboží  a služby, a tak protikladným k systému státních „služeb“, které lidé platí  i  odebírají  pouze  z  donucení.  Zároveň  tvoří  perfektní cíl pro levicový  populismus.  Proto  se socialistická vláda snaží obchodní řetězce zdeptat, dostat pod co nejtužší regulaci a hlavně zbavit cti.

Vše  začalo stížnostmi majitelů malých obchodů na „přílišnou“ konkurenci ze strany  supermarketů,  doprovázené  varováními  před vylidňováním městských center  růstem  nezaměstnanosti.  Místo  chvály nízkých cen, velkého výběru zboží,  dlouhé  otevírací  doby  a možnosti parkování musí obchodní řetězce válčit  s  byrokraty  malujícími  územní  plány na cizí pozemky, ekologisty zasahujícími   všude   a  do  všeho  a  zastupiteli,  kteří  cítí  vnuknutí Prozřetelnosti  určovat  počet  metrů obchodních ploch na jednoho obyvatele města.

Vzápětí  se  ke  křiku  maloobchodníků přidali dodavatelé, kteří výměnou za možnost prodávat zboží na pultech supermarketů musí snižovat prodejní ceny, přistoupit  na dlouhou dobu splatnosti, přispívat na reklamní akce a platit za  výhodné  umístění  svých výrobků v regálech. Na jejich stesky lze jenom odvětit,  že  pokud  se  nechtějí  přizpůsobit,  mohou  si  pořídit vlastní obchodní síť nebo ukončit podnikání. V normálním tržním prostředí platí, že na  zánik  jednoho  neschopného čeká hned několik schopnějších. Z podobného soudku  pochází  pověra  o škodlivosti prodeje zboží za ceny nižší než jsou náklady. Použití jakýchkoliv prostředků vedoucích k dosažení nižších cen od dodavatelů  nebo  i  kdyby  se  obchodníci  rozhodli  rozdávat  zboží třeba zadarmo, vše je ku prospěchu spotřebitele a žádná budoucí ekonomická rizika neexistují.  Právě  ve  strašení veřejnosti, jsou neúspěšní výrobci spolu s levicovými „ekonomy“ mistry nad mistry. Karel  Marx  ve  své  době  stvořil  mýtus  o  dělnících  vykořisťovaných v manufakturách.  Dnes  se  stala  pro  levici  symbolickou obětí kapitalismu prodavačka  v supermarketu. Jaké byly nebo jsou alternativy? V dobách Marxe smrt na „idylickém“ venkově, dnes zůstat bez práce. Velký  střet  mezi  vládou  a  obchodními  řetězci se odehrával nad návrhem zákazu  prodeje  v  noci,  o  volných  dnech  a  svátcích. Socialisty vůbec nezajímala  obliba  večerních  a  víkendových  nákupů, v diskusi ignorovali fakt,  že  ženy pracují ve třísměnném provozu ve zdravotnictví, dopravě ….a byli  ochotni zajistit prodavačům pravidelný spánek a osobní volno, i kdyby z nich měli udělat nezaměstnané.

Někteří z odvážnějších ředitelů supermarketů si byrokraty znepřátelili tím, že  jejich výmysly vyvraceli racionálními argumenty odborníků s ekonomickou praxí,  čímž  je  zaslouženě stavěli do role oslů. Konečné a neodpustitelné urážky  jejich  veličenstev  politiků  se  šéfové  řetězců  dopustili  před uplynulými  Vánoci.  Přes  pozvání,  ani jeden z nich nepřišel na snídani s ministry.  Od  tohoto  okamžiku  se  supermarkety  staly  pro státní správu nehájenou  zvěří.  Velkolepé novoroční výprodeje společnosti Cerrefour, kdy některé  zboží bylo ihned vykoupeno, se stalo vítanou záminkou pro rozsáhlá úřední  šetření a bojovnou rétoriku politiků. Následně, 20. ledna 2005 se z astrašení  ředitelé  jedenácti  nejvýznamnějších  prodejních  sítí poslušně dostavili  na  oběd  v  Hrzánském  paláci.  Moc  jim  to  ale nepomohlo. Ze socialistického  hrobu  byla povolána Česká obchodní inspekce a výsledky na sebe  nedaly  dlouho čekat. V Mainlu se opravdu mohly přepracovávat zkažené potraviny. Jak to ale, že prodavačky, které omývaly zelené uzeniny v octu a dělaly  jiné  nechutnosti,  neupozornily  tisk  nebo  konkurenci? Chtějí se vyvléci  z  odpovědnosti  slovy  „my  jsme jenom poslouchaly rozkazy“? A to žádný  zákazník  necítil  smrad  ze  zkaženého  salámu?  Vedení Mainlu musí organizátory  i  vykonavatele  recyklace stíhat jak černými kletbami, tak i soudně,  protože  poškodili  pověst  celé společnosti. Kauza bude mít velký dopad  na  vnitřní  řízení u všech obchodních řetězců, kdy heslem bude „již ani  jednu kafilerku“. Na druhé straně se jedná o činy jednotlivců, nikoliv o  obchodní  politiku  firmy.  Takto se dívejme celou událost a nepomáhejme socialistům, k vlastní škodě, útočit na obchodní řetězce.

Sdílej

O Autorovi

mm

Institut liberálních studií je český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..