fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Úřad pro potírání konkurence

0

Antimonopolní  úřad  se pochlubil veřejnosti  návrhem  zákona,  který zakazuje obchodním řetězcům  vybírání  poplatků  za  umístění  výrobků  do  regálu,  za jejich propagaci  nebo  za  zvláštní  akce  na zboží. Měl by se vztahovat na případy,  kdy  se  podle  zjištění  úřadu  dodavatel nachází vůči řetězci v nevýhodnějším postavení. Jestliže máme tento nápad byrokratů správně zhodnotit, musíme se podívat do minulosti,  kde  se  vzala  a k čemu, slouží antimonopolní  politika. 

 Vznik  zákonů  na  ochranu hospodářské soutěže nikdy  nebyl  spojen  s nějakou ekonomickou teorií,  ale  s úsilím nátlakových skupin ochromit úspěšnější konkurenty. V osmdesátých  letech  devatenáctého století zjistili zpracovatelé masa ve státě Missouri  (USA),  že  nemohou  konkurovat velkým firmám z Chicaga, které se chopily  vynálezu chlazení a začaly přepravovat maso na dlouhé vzdálenosti. Soupeře  z  Chicaga  proto označili za „hovězí trust“, obvinili je z ničení konkurence a účtování nepřiměřeně nízkých cen. Pouhé  kritizování pochopitelně  nestačilo, a tak k prosazení svých cílů založili „Farmářskou alianci“  a  úspěšně  vstoupili  do voleb roku 1888. V roce  1889  přijal  parlament  státu  Missouri  první  antimonopolní zákon. Podobné   události   se   odehrály   i   v  dalších  státech  Unie  a  celé „antimonopolní“  hnutí  slavilo  úspěch  přijetím Shermanova zákona Senátem Spojených  států,  z  kterého  jako z dračího semínka vyrostly antitrustové zákony,   procesy   a  úřady  na  všech  kontinentech,  (snad)  s výjimkou Antarktidy.  Všechny antimonopolní  úřady,  ten český nevyjímaje, jsou  bičem  na úspěšné konkurenty, v područí  politiků  se  zabývají státním plánováním, a aby všechno nevypadalo tak hloupě, svoji činnost maskují pseudoekonomickou hatmatilkou.

Ochrana  hospodářské  soutěže je před veřejností prezentována tak, že každá firma  má v zájmu uchování konkurence právo podnikat. V logice intervencionismu, mám-li právo, aby ostatní moje zboží kupovali nebo mi je prodávali, musí někdo určovat, nejlépe  stát,  spravedlivé  obchodní (mzdové) podmínky. Cenu, splatnost a rozsah  marketingové  podpory,  která je ovšem pouze určitou formou slevy. Hledání spravedlivé ceny ukončili španělští scholastici již v 16. století s tím,  že  ji  zná  jenom Bůh. Přitom povídačky o přiměřených cenách a nepřiměřeném zisku straší v zákonech i v 21. století a přednáší se o nich dokonce na  vysokých ekonomických školách. Je to stejně absurdní, jako kdyby se dodnes učilo o divoženkách, že Země je placatá a že lékaři mají z piteven, bez mytí rukou, chodit rodit děti. Nic ale není zadarmo. Pokud některé podnikatele antimonopolní úřad  udržuje  uměle  při životě, logicky to musí být jiným ke škodě. A opravdu, představitel jedné ze sítí hypermarketů již jasně řekl, že v případě schválení zákona proti vybírání marketingových poplatků se jeho firma obrátí více na zahraniční dodavatele  nebo  zvýší  ceny.  Možná státní správa zareaguje návrhem zákona o minimálním podílu českých výrobků na pultech obchodů a zavede regulaci cen. Nebylo by to nic divného, malý problém se díky zásahům politikům mění ve větší, potom ještě větší, atd.

Úplně stejný argument  platí  ve  vztazích mezi jednotlivým zákazníkem a sebevětší  firmou.  Například  banky,  které  před letošními prázdninami  vláda  obvinila,  že  si účtují vysoké a nesrozumitelné poplatky. Neexistuje však žádné právo na bankovní služby. Peníze  můžeme  strkat pod matraci, posílat poštou, kurýrem, v krajním případě si založit vlastní peněžní ústav. 

Stejně tak, Český   Telecom  nedávno dostal  od antimonopolního  úřadu pokutu  205  miliónů  korun  jenom proto, že zákazníkům nabízel ve svých sítích volné minuty. Firmy jsou velké, protože lépe než konkurenti uspokojovaly nároky zákazníků a žádný antimonopolní (plánovací) úřad není oprávněn posuzovat jejich ceny nebo co mají vyrábět. Obecně platí, že komu se nějaké služby nelíbí, nemusí je využívat, může odejít  ke konkurenci nebo se pokusit dělat věci lépe. Nemáme právo na cizí služby, na trhu si můžeme koupit pouze to, co se  nabízí. Vždy  když  nás  nějaká  firma  rozlítí,  zkusme takto přemýšlet,  a  to  dříve,  než  přivoláme státní plánovače z tzv. úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Sdílej

O Autorovi

mm

Institut liberálních studií je český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..