Představte si, že Magistrát hlavního města Prahy by se rozhodl dodávat každé domácnosti jeden chléb denně zdarma s odůvodněním, že chléb je základní potravina. Absurdní? Pokud si za slovo „chléb“ dosadíme „přístup k internetu“, pak přesně to radní udělali, když nedávno schválili internet pro Prahu zdarma.
Jako vzor tohoto megalomanského projektu si vzali o něco menší projekt Praha5net (městská část Praha 5 poskytuje již zhruba rok internet prostřednictvím bezdrátové technologie Wi-Fi do rychlosti 64 kbps zdarma). A ještě si vymysleli, že požádají o dotaci 100 miliónů, která by pokryla zhruba dvě třetiny investičních nákladů. Jinými slovy, chtějí si ukousnout polovinu z dvou set miliónů, určených pro rozvoj tzv. vysokorychlostního internetu v ČR neboli broadbandu pro rok 2006.
Jako mnoho jiných veřejných projektů – zvláště těch, co přinášejí někomu něco zdarma, má i tento několik háčků, resp. šibenic. Nic totiž není zdarma. Jen za to občas někdo neplatí.
Praha dotaci nedostane
Za prvé si radní špatně přečetli, komu jsou dotace určeny: buď pro oblasti nerozvinuté, bez šance, že by tuto infrastrukturu postavil soukromník, anebo na rozvoj nadstandardně vysokých rychlostí, což v českých poměrech znamená více než 1 Mbps. Ani jedno z toho není Praha.
Hlavní město patří v tomto směru k jednoznačně nejvíce pokrytým lokalitám v ČR. Rozhodně nejde o oblast, kde by soukromníci neměli chuť či možnost stavět. V podstatě celá Praha je pokryta několika paralelními sítěmi, jež umožňují velmi rychlý přístup k internetu, a to za použití velmi různých technologií – od ADSL Telecomu až po nedávno spuštěné mobilní sítě třetí generace mobilních operátorů.
Navíc nápad použít na metropolitiní síť technologii Wi-Fi naráží na to, že téměř po celé Praze již soukromé sítě Wi-Fi existují. Jediný způsob, jak stavět nové, je vytlačit ty dosavadní, a tím pádem i zlikvidovat soukromé podniky nebo komunity, které je provozují. To je také zkušenost z Prahy 5, kdy městská síť zlikvidovala téměř všechny sítě používající stejnou technologii.
Chcete chleba zdarma?
Druhým problémem je to, že i metropolitní síť bude muset být někým vybudována, provozována a někdo bude muset dodat přístup na internet. Pokud nebudou za tyto služby platit zákazníci, pak je musí zaplatit někdo jiný – tedy město, respektive jeho občané, ať už službu využijí či nikoli. Dosavadní poskytovatelé připojení budou vytlačeni někým jiným, kdo bude placen z veřejných peněz.
Ale nejhorším na celém nápadu je jeho podstata. Není totiž sebemenší důvod, proč by se město či stát měly jakkoliv plést do poskytování komerčních služeb, jako je přístup k internetu.
Chléb je zcela jistě potřebnější pro život než přístup k internetu. Přesto nesmysl s dodávkami městského chleba zdarma, jakým by nešlo konkurovat, nikoho ani nenapadne. Pokud se však jedná o věc natolik nehmotnou a sofistikovanou, jako je přístup k internetu, zdravý rozum jako kdyby náhle neplatil.
