„Přilákání investora jednoduše zničí více bohatství, než poté následněinvestor vytvoří. Pobídky mají kvůli tomuto principu tendenci mít vyšší nákladynež přínosy a bohatství lidí uvnitř země snižují,“ tvrdí Josef Šíma.
* Podle CzechInvestu není pravda, že se státy mezi sebou přeplácejí vpobídkách a investice se tak stává nevýhodnou. Co říkáte na tento argument?
Formální detaily udělování pobídek nijak nevyvrací problematičnost mechanismu,kdy se státy mezi sebou předhánějí v tom, kdo získá danou investici. To má zadůsledek, že zaplacená cena má tendenci být vyšší, než je výhodné kvůlipodceňování nákladů pobídek – část nákladu je totiž neviditelná či nepřímá,těžko identifikovatelná. Zákon sice spoustu věcí přesně určí, ale pak sevyjednává – týdny, měsíce.
* Můžete na konkrétním příkladu popsat fungování výše zmíněnéhomechanismu nazývaného dobýváním renty?
Představme si, že člověk stojí před volbou koupit si mercedes. Kdyby takovýkvalitní vůz měl, mohl by se těšit z mnoha výhod: prostorného interiéru,požitku z jízdy, bezpečnostních prvků. Pro člověka ale nejsou důležitéizolované přínosy, ale pouze přínosy poměřované k jejich nákladům. Takže zamilion by si člověk takový vůz možná koupil, ale za pět milionů nikoli.Problematičnost pobídek jako takových vyplývá ze skutečnosti, že o „nalákání“firem se snaží řada států najednou. Příchod investorů představuje mimo jinéreklamu, která se politikům hodí. Budou se proto přeplácet, dokud bude o cohrát. Je to stejné, jako kdyby se vlády přetahovaly o to, kde bude jezditzmiňovaný milionový mercedes. Jestli v Čechách, na Slovensku, nebo v Maďarsku.Slovenská vláda by nabídla řekněme 500 tisíc, maďarská 700 tisíc a česká bytriumfovala s nabídkou milionu.
* Propagátoři pobídek by si povzdychli a řekli: „Ale vždyť pobídky majívšichni a my si tak nemůžeme dovolit je nemít“.
Mechanismus dobývání renty, jak jsem ho popisoval, funguje z logiky konkurence ojakékoli aktivum. Výhody investice prostě mizí. Přilákání investora jednodušezničí více bohatství, než poté následně investor vytvoří. Pobídky mají díkytomuto principu tendenci mít vyšší náklady než přínosy a bohatství lidí uvnitřzemě snižují. Lidé relativně chudnou. Prostě obrazně řečeno, jezdí vpředražených mercedesech a následkem toho si nemohou dovolit spoustu dalšíchvěcí, které k životu potřebují.
* Jenže ono to nejde přesně spočítat. Co když náklady jsou menší nežvýnosy?
Spočítat to nelze, to je pravda. Ale vyplývá to z logiky věci. Je to stejné,jako kdybyste nevěřil, že firmy nebudou ochotny zaplatit za licenci kprovozování telefonní sítě hodnotu odpovídající současné hodnotě jejichbudoucích příjmů. Nebo že nebude existovat snaha o korupci, když vláda budepřidělovat jiné monopolní privilegium. Prostě, existuje-li aktivum, lidé se jesnaží získat a zaplatit za to. Politici navíc neplatí z vlastní kapsy a kupujív situaci, kdy si veřejnost neuvědomuje všechny náklady, které nákup stojí; aje v jejich zájmu, aby některé náklady záměrně zamlčovali. To je nebezpečné.
* Přímá platba tvoří jenom menší část investičních pobídek. Většinoujsou investorovi dány daňové prázdniny. Stát tedy většinou žádné výdajenerealizuje, pouze přichází o daňové příjmy, které by však podle příznivcůpobídek jinak nepřišly.
Třeba v případě Hranic to však není pravda. Firma LG. Philips nedostala daňovéprázdniny. Naopak využívá přímé podpory.
* Ale ve většině případů skutečně jde o daňové úlevy.
Já ale jsem pro daňové úlevy. Ať vláda klidně dává slevy na dani, ať nenutífirmy platit daně příštích padesát let. Já jsem jedině pro! Viděli bychomalespoň zcela zřetelně na konkrétních případech, jak bychom se mohli mítvšichni, kdyby vláda nedusila podnikání. A samozřejmě není žádný zázrak, kdyžse v důsledku nižších daní zvýší množství investic. Nejednalo by se o žádnýspeciální efekt moudrého konání CzechInvestu nebo ministra průmyslu. Kdybypobídky ve formě odstranění daňové zátěže platily pro živnostníky, tak bychomviděli, jaký celá země zažije boom. Vznikly by tisíce a statisíce pracovníchmíst. Každý drobný podnikatel by třeba vytvořil jedno, dvě či pět pracovníchmíst a nezaměstnanost by byla ta tam. Asi bychom ve večerních zprávách nevidělipříliš reportáží o tom, jak malý živnostník zaměstnal dva učně, ale celkovýefekt by byl obrovský.
* Jste pro úlevy na dani, přestože je dostává pouze někdo? Není tonerovný přístup?
Samozřejmě, že ideální by bylo, kdyby vláda dala daňové úlevy všem, ale to sepatrně nestane. Jestliže vláda není ochotna toto učinit, nechť dostane úlevualespoň někdo. Čím více firem ji získá, tím lépe.
* Získání velkého investora je také velmi dobře politicky prodejnáaktivita.
Ano, ale je to pořád jenom aktivita, která odstraňuje část překážek, které sámstát a úředníci vytvořili. Vláda tedy odstraňuje vlastní chyby, naneštěstí tedyjenom pro část ekonomiky. Aspoň, že tak – pakliže tedy stále hovoříme o úlevěna dani. Jinou věcí je dotování infrastruktury či pracovních míst. To je jižaktivní přerozdělovací politika. Je to vlastně sektorové plánování. Vláda serozhodne, že bude podporovat výzkum, tak sebere peníze na daních někomu a dá jeněkomu jinému, kdo zrovna prohlásí, že tu postaví výzkumné pracoviště.
* Ničí příchod velkých zahraničních investorů domácí firmy?
Když velká zahraniční firma dostane pobídku, tak si může díky tomu dovolit lépezaplatit zaměstnance, jež tak může odlákat firmě, která pobídky nemá. To jesamozřejmě možné. Přejme ale takovému zaměstnanci vyšší plat. S tím nelze nicdělat. Pro domácí firmu je to totéž, jako kdyby jí zaměstnance odlákalaefektivnější konkurence – ať již domácí, či zahraniční. Že tato efektivnost jemožná umělá? Možná ano. Vláda záměrně dusí část ekonomiky, která je poté méněkonkurenceschopná. Poškozené firmy se tedy pak musejí snažit přimět vládu, abyjim přestala škodit, aby i ony měly lepší podmínky; a nikoli žádat, aby v rámcispravedlnosti poškodila i konkurenci.
* Mohou stát a jeho úředníci vůbec poznat, komu pomoci a komu ne?
Státní úředníci jednak nebudou nikdy jednat efektivně, protože neriskujívlastní peníze. Podle toho se k nim také chovají. Když se spletou, nic senestane. Naopak. Možná si vytvoří problém, který poté budou moci pomocí dalšíchregulací řešit. Navíc budou hrát politickou hru. Nebude je zajímat, zda se toekonomicky vyplatí, ale zda tím získají nějaký ten hlas navíc. A v konečnémdůsledku, i kdyby se chovali jako andělé a šlo jim o dobro světa, ekonomickávěda nám již více než půl století vysvětluje, že oni se vlastně ani efektivněchovat nemohou -ze stejného důvodu, z něhož ani ten nejctnostnější centrálníplánovač nedokáže zajistit blahobyt a bude vždy nutně škodit a plýtvat.
* Je třeba smysluplné zachraňovat investici LG. Philips v Hranicích naMoravě?
Politicky možná, ale pokud necháme politiku stranou, je zjevné, že se jedná ojiž utopené náklady. Důležité je, co je před námi, nikoli co bylo v minulosti,že se někdo spletl a promrhal prostředky. Zachraňování této investice kvůlitomu, že se tam již v minulosti investovalo, je tedy plýtváním na druhou. Nechťsi tuto továrnu koupí někdo, kdo má představu, jak existující aktivaproduktivně využít v budoucnu. Ať se o to ale hlavně nepokouší ministerstvoprůmyslu, případně jeho odnože.
Rozhovor vedl Jaroslav Schejbal
