Podnikatel je termín, který je v České republice téměř synonymem pro zloděje. A podobně tomu začíná být v celé Evropské unii, která za sebou nemá komunistickou minulost, a přesto být bohatý v ní není znakem úspěchu, ale přinejmenším nemravnosti a bezostyšnosti. A kdo jiný by měl Bruselu ležet v žaludku víc než nejbohatší člověk této planety – Bill Gates. Jak ten asi přišel ke svému majetku? ptá se již léta evropský úředník. Není samo sebou, aby byl tak strašně bohatý (jeho majetek dosahuje 50 miliard dolarů), pokračuje. A tak Evropská komise rozhodla, že Microsoft opět porušil unijní pravidla hospodářské soutěže. Ve hře byla tučná pokuta ve výši 400 milionů eur, nakonec Gatesova firma vyvázla „jen“ s 280,5 milionu. Unie je s Microsoftem ve sporu léta a snaží se vytvořit dojem, že Bill Gates cílevědomě poškozuje konkurenci a odírá evropského spotřebitele.
Proti svobodě podnikání
Ale byl to Bill Gates, jemuž do značné míry vděčíme za revoluci v oblasti výpočetní techniky. Jeho operační systémWindows zcela dominuje stolním počítačům. A nedominuje jim náhodou. Bill Gates vždy usiloval o to, aby byl jeho operační systém co nejjednodušší, aby lidé mohli snadno využít potenciál, který přináší nejen takový systém, ale počítač jako přístroj obecně. Nabízí produkt, který lidé chtějí, což dokumentuje fakt, že je počítačový trh jednou z nejkonkurenčnějších oblastí podnikání vůbec. Pravidla podnikání se zde nejvíce blíží ideálu zcela svobodného trhu, kdy kupující a prodávající svobodně směňují vlastnická práva.
Brusel přesto Microsoft obviňuje z porušování pravidel hospodářské soutěže. Jde však o samozvaná pravidla EU, která nemají v ekonomii ani v přirozeném právu žádnou oporu. Pravidla hospodářské soutěže, jak je uplatňuje Evropská unie, ale i Česká republika, jsou naopak vyvlastňováním vlastnických práv, a jsou tudíž v přímém rozporu se svobodným podnikáním. Stát na jejich základě podléhá tlaku neschopné konkurence, která se neumí prosadit vlastními silami. Microsoft nikoho nenutí, aby si jeho systém koupil. Systém Windows si lidé kupují kvůli jeho objektivním kvalitám.
Výsledná ziskovost Microsoftu je potvrzením kvality jeho zboží, vyjadřuje hodnotu, jakou pro spotřebitele jeho produkty mají.
Již v roce 2004 byl Microsoft potrestán pokutou téměř 500 milionů eur za integraci multimediálního přehrávače do operačního systému. Toto „zneužití“ monopolního postavení musel odčinit odlehčenou verzí a zveřejnit technické parametry, které vyžadovala konkurence.
Tak byl Microsoft potrestán za to, že se snaží za stejný peníz nabízet produkt s lepší využitelností, a také za to, že si podobně jako ostatní chrání svůj majetek. Nic platné mu to nebylo. V zájmu spotřebitele Brusel nakázal horší produkt za méně peněz a vyvlastnění části majetku. Princip tržní společnosti, tedy svobodná směna vlastnických práv (zahrnující i svobodnou dohodu o ceně), tím byl naprosto pošlapán.
Inspirace u komunistů
Ve skutečnosti nejde o nic jiného než o prachsprostou závist. Microsoft nabízí určitý produkt za určitou sumu a já mám jako spotřebitel právo si ho koupit nebo ne. Bruselu (a konkurenci) se to prostě nelíbí a vymýšlí všelijaké způsoby, jak si prosadit svou. V případě levného čínského zboží Brusel uvaluje tarify a kvóty, protože zboží je údajně příliš levné a ohrožuje evropskou konkurenci. Microsoft zase prodává příliš draho a poškozuje spotřebitele i konkurenci (což je paradoxní). A jen Brusel ví, jaká cena je ta správná. Ale není jen otázkou času, kdy nám všem Brusel začne rozkazovat, co a za kolik smíme prodávat? To jsme tady jednou měli, i komunisté znali správné ceny, a to dokonce všechny. A bruselská administrativa se jimi zjevně nechává inspirovat.
