Recenze knihy Björna Lomborga Skeptický ekolog, jejímž autorem je Jan Keller (Všeho je dost a bude ještě víc, LN 1. 7.), ukázala, jak snadné je zesměšnit práci člověka, který se snaží věcnými argumenty a pomocí nejlepších dostupných dat bořit mýty, jež jsou v nás všech hluboko zakořeněny. Stačí na pár řádek shrnout protiintuitivní závěry a dát jim ironický nádech. Funguje to dokonale. Denně slýcháme z médií, že životní prostředí je stále více zdevastované, takže Lomborg prostě nemůže mít pravdu, když tvrdí (píše Keller), že „přírodní zdroje nedocházejí, hlad a chudoba jsou celosvětově na ústupu, život obyvatel planety je stále delší a zdravější a míra znečištění přírodního prostředí se snižuje“!
Světový bestseller Skeptický ekolog, který vynesl svého autora v roce 2004 mezi sto nejvlivnějších lidí světa časopisu Time Magazine, způsobil po svém vydání pozdvižení. Obsáhlé reakce se objevily v časopisech jako je Nature, Science či Scientific American. Do čela tažení proti dánskému docentu statistiky se postavil mj. i energetický analytik John Holdren, známý tím, že se spolu s biologem Paulem Ehrlichem rozhodli jednou provždy zničit odbornou reputaci „Lomborgova učitele“, slavného ekonoma Juliana Simona. Byl to totiž právě Simon, kdo začal s projektem, v němž nyní Lomborg pokračuje – monitorovat stav světa a vysvětlovat současný vývoj. „Ideolog“ Simon, jak jej Keller označuje, tvrdil, že mnohé suroviny budou postupem času méně vzácné, což se odrazí v jejich klesající ceně. Ehrlich, proslulý svými notoricky mylnými katastrofickými vizemi, se se Simonem vsadil, že cena pěti kovů (měď, chrom, nikl, wolfram, cín) během let 1980 až 1990 vzroste a ukáže na rostoucí vyčerpanost, a tedy vzácnost těchto zdrojů. Prohrál, ceny všech kovů se snížily, a to od 3,5 do 72 procent.
K obdobným závěrům dochází i Lomborg. Keller namítá, že jeho vysvětlení jsou „jasná, přímočará, ba až jednoduchá“. Ale přesně o to Lomborg usiloval: prostřednictvím údajů pocházejících z oficiálních statistik Světové banky, OSN, OECD a dalších institucí ukázat vývoj v jednotlivých oblastech životního prostředí. A ač se to může zdát divné, tato data dokládají, že „přírodní zdroje nedocházejí, hlad a chudoba jsou celosvětově na ústupu, život obyvatel planety je stále delší a zdravější a míra znečištění přírodního prostředí se snižuje“. Co s tím?
Bezesporu lze diskutovat konkrétní problémy či metodiku použitých statistik. To však vyžaduje jisté úsilí. Mnohem jednodušší je snažit se závěry knihy smést se stolu a živit ve veřejnosti staré mýty. Takový přístup zvolil Jan Keller. Věřme ale, že se najdou i jiní, kteří ke knize přistoupí s vážností. Své připomínky k analýze jednotlivých oblastí pak budou moci vznést na veřejné diskuzi s Lomborgem, která se bude konat v Praze na podzim tohoto roku. Doufejme, že i Jan Keller najde odvahu se zúčastnit a bude své výtky formulovat jako vědec. Zůstat v posměšné poloze totiž bude snad i jemu připadat až příliš laciné.
***
O autorovi: Tereza Urbanová, Centrum pro studium životního prostředí, Liberální institut a Katedra ekonomiky životního prostředí, VŠE v Praze
