Zimbabwe povede Komisi OSN pro udržitelný rozvoj. Tato země z jihuAfriky se tak opět dostává do mezinárodní pozornosti. V poslední letechpřitom přivedla politika dlouholetého diktátora Mugabeho Zimbabwe domezinárodní izolace.
Pozemková reforma, která měla pomoci nejchudším, způsobilakolaps fungující tržní ekonomiky. Násilné zabírání několika tisícbělošských farem se stalo vhodnou příležitostí k rozdělení kořisti mezi věrné přisluhovače a terorizování opozice. Jednufarmu si přisvojil i ministr životního prostředí a turistiky FrancisNhema. Podle britského deníku Telegraph se, pod vedením ministrovýchlidí, hospodaření na uloupené farmě, která dříve dokázala uživit vícenež 250 stálých zaměstnanců s rodinami, zhroutilo. Své zkušenosti smetodami udržitelného rozvoje nyní bude moci zimbabwský politikuplatnit v mnohem širším měřítku.
Právě Nhema se totiž stává zástupcem Zimbabwe v čele Komise OSNpro udržitelný rozvoj. Během vlády jeho stranických soudruhů se zafrické obilnice stal ostrov extrémní chudoby. Země není schopnávyprodukovat polovinu potřebného objemu potravin. Z 2,5 milionů kusůdobytka jich zbylo méně než 90 tisíc. Městské obyvatelstvo hladoví alidé, kteří se dříve živili kvalifikovanou prací, začali v boji o holépřežití pěstovat na městských pozemcích dýně. V odpovědi na vládouzpůsobený nedostatek potravin přikázali politici zřídit kontrolnístanoviště na dopravních komunikacích a v rámci nechvalné operace Nyama(což je současně výraz pro maso a divokou zvěř) byl vydán oficiálnípříkaz zabíjet slony a další divoká zvířata, v donedávna vzkvétajícíchpřírodních rezervacích.
Pokračující stávky zdravotníků a učitelů způsobují kolapsveřejných služeb. Inflace přesahuje úroveň dvou tisíc procent. Některéškoly proto požadují placení školného v naturáliích. Zemi sužují častévýpadky elektrické energie. Ty se ale nikdy nedotknou prezidentskýchrezidencí, které byly prohlášeny za bezpečnostně citlivé objekty.Advokáti a obhájci lidských práv, kteří minulý týden protestovali protizatčení svých kolegů, byli také zadrženi. Lidé jsou masově vyháněnivládními oddíly z měst na venkov. Stovky tisíc dalších ze země uprchly.
Na zahraniční scéně marxistovi Mugabemu zbývají jen jeho skalníspojenci. Na své soudruhy z některých dalších zemí jižní Afriky se všakmohl vždy spolehnout. Představitelé Jihoafrické republiky, která jetěžkou politickou i ekonomickou váhou na celém kontinentu, odmítají naMugabeho přitlačit. Jihoafrický prezident Mbeki nedávno dal zimbabwsképerzekuované opozici pro zahájení jednání striktní podmínky – jednou znich má být uznání legitimity Mugabeho diktatury.
Mugabe by své zemi a stabilitě širšího regionu nejvíce prospělodstoupením. 83letý diktátor však nadále usiluje o další funkčníobdobí. Očekávat od starého marxisty něco jiného je ale asi naivní. ProFrancise Nhemu, ministra vlády, která během několika let dokázalarozvrátit celou zemi, představuje rezignace také jediné důstojnéřešení. Pokud tak pod sílícím tlakem neučinní, hrozí Komisi OSN proudržitelný rozvoj, že pod jeho vedením pozbyde jakékoli vážnosti.
