V Evropě pracovní zákonodárství vytváří masovou nezaměstnanost, v Indii zabíjí.
Před několika dny přinesl indický deník Hindustan Times smutnou zprávu.Během dvou dnů spáchalo sebevraždu v zemědělské oblasti Vidarbha vindickém svazovém státě Maharashtra 14 rolníků. Ukazuje se, že přesveškerý hospodářský růst mají stovky milionů Indů z ekonomických změnjen pramalý prospěch. Jaká jsou východiska z neutěšené situaceindického venkova? Pomohou farmářům vládní programy nebo zajistí rozvojspíše soukromé podnikání?
Strany indické vládní koalice, pro které je venkov důležitouvoličskou základnou, prosadily do státního rozpočtu velkorysé výdajovéprogramy včetně například vládní výstavby šesti milionů jednoteksociálního bydlení. Jsou však vládní investice v zemi trpícíneprůhledným veřejným rozhodováním tou správnou volbou?
Indickým venkovanům by vláda nejvíce pomohla odstraněnímregulace trhu práce. Tradice socialistické regulace se přitom datuje ažke vzniku samostatné Indie před šedesáti lety. Tehdy indičtí politici vtvorbě pracovněprávních předpisů zdatně napodobovali myšlenkysocialismu populárního v poválečných letech všude ve světě včetně VelkéBritánie.
Pracovněprávní nařízení sice mají za cíl chránit indické zaměstnance, nicméně podle studie vydané London School of Economicstomu tak není. Místo toho komplikovaná pravidla odrazují zahraničníinvestory a stamiliony Indů tak chrání nikoli před zaměstnavateli, alepřed nadějí na získání lepší práce. Zaměstnání v průmyslu by umožnilofarmářům přelidněný venkov zčásti opustit. Tím by se zmírnil přetlak,který v zemědělství panuje. Průmyslová odvětví sice v posledních letechzískávají nové investory, ale i tak v nepříliš produktivním zemědělstvíhledají obživu 3 z 5 obyvatel Indie. Někteří živoří, dalším se nedaříani to. Výkupní ceny plodin, např. bavlny, klesají v důsledku poklesucen na světových trzích. Zadlužení farmáři často nejsou schopni splácetsvé dluhy. Pokles cen je pro spotřebitele vždy dobrou zprávou. Proproducenty je pak signálem, že dané zboží je někdo jiný schopen dodatlevněji a že pokud nedokáží konkurovat, měli by sektor opustit. Indičtífarmáři však takovou alternativu nemají. Nedávné sebevraždy v oblastiVidarbha nejsou ničím novým. V roce 2006 zde sebevraždu spáchalo vícenež 1000 farmářů. V Evropě pracovní zákonodárství a ustanovení ominimální mzdě vytváří masovou nezaměstnanost. V Indii pracovnílegislativa zabíjí.
Naštěstí si příležitosti profitovat z rozvoje venkova všímajívelké firmy. Podnikatelé objevují potenciál obrovského, doposudnenasyceného venkovského trhu. Aby posílil svou tržní pozici, vycházígigant Google bez nutnosti vládní podpory nebo donucení vstříc drobnýmzemědělcům. Google připravuje zjednodušenou, na míru ušitou verzi svéhovyhledávače s uzpůsobeným obsahem, který bude zahrnovat např.předpovědi počasí nebo údaje o sklizni.
Soukromá společnost ITC vytváří na venkově v rámci projektuE-Choupal síť elektronicky propojených terminálů. Systém umožňuješíření informací o cenách a ve srovnání s dosavadním výkupem plodinsnižuje E-Choupal transakční náklady a nabízí farmářům lepší podmínky.Kromě toho provozuje ITC síť venkovských supermarketů. Farmářům zdenabízí osivo, hnojiva, zemědělská zařízení, ale i běžné spotřební zbožía také finanční služby, jako je spoření, získání úvěru nebo pojištění.Aby od ní farmáři kupovali více zboží, potřebovala ITC dosáhnout růstupříjmů farmářů. Proto jim ve vlastním zájmu začala radit jak dosáhnoutvyšších výnosů a jak zlepšit kvalitu produkce. V zájmu vytváření ziskůtak ITC začala vykonávat činnosti, které bychom označili za prvky ténejlepší rozvojové politiky. ITC však vynakládala své vlastní peníze aproto měla zájem postupovat efektivně. Rozdíl mezi činností ITC a vládyje značný. Zatímco vláda má na výběr daní monopol podpořený donucovacímaparátem, podnikatelé vydělají peníze pouze, když dokáží efektivněuspokojit přání ostatních.
Úplně na závěr je vhodné alespoň stručně poznamenat, že vládaskutečně přišla s jedním řešením přílišné regulace trhu práce a jejíhodopadu na venkov a chudé městské obyvatelstvo. Jedná se o tak zvanézvláštní ekonomické zóny, v rámci kterých mohou investoři od vládyzískat osvobození od povinnosti dodržovat některá (častokontraproduktivní) nařízení. Zdá se, že zvláštní ekonomické zónyalespoň z části přispěly k růstu investic i tvorbě lepších pracovníchmíst. Ale ani tato hospodářská politika není bez problémů. O udělenívýjimek totiž rozhodují vládní úřady, které navíc mají možnost vjakémsi “veřejném zájmu“ vyvlastnit půdu vlastníkům, kteří nechtějí“spolupracovat“. Proto je tento koncept vládní „podpory“ ekonomikydalece vzdálen skutečnému kapitalismu.
Více o roli podnikatelů v odstraňování chudoby lze nalézt v článku Josefa Šímy a Davida Lipky Globalizace jako nejlepší sociální politika, který byl publikován v časopise Terra Libera.
autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu
