Ceny i objemy obchodů na americkém trhu nemovitostí klesají. Postupně se pokles poptávky přelije i do dalších odvětví a firmy poznají, že v posledních letech uskutečnily některé obtížně návratné investice.
Hledání viníka problémů americké ekonomiky proto pokračuje. Ještě nedávno byly za hlavní lotry označovány ratingové agentury. Tyto firmy, které pro ostatní subjekty na trzích ohodnocují rizika vyplývající z nesplácení bankovních úvěrů nebo emitovaných dluhopisů, totiž měly podle kritiků ostatní mást svými přehnaně optimistickými předpověďmi.
Bývalý šéf americké centrální banky Alan Greenspan v úterý „objevil“ dalšího viníka. Upozornil, že ačkoli si mnozí lidé mylně myslí, že hlavní příčinou stávajících potíží ekonomiky jsou nekvalitní hypotéky, skutečnou příčinou jsou podle něj speciální deriváty – cenné papíry kryté pohledávkami. Objem emisí těchto tak zvaných CDO (credit debt obligations) v posledních letech dynamicky rostl. CDO umožňovaly finančním institucím prodat pohledávky z úvěrů dalším subjektům a zbavit se tím i případných rizik. Banky se proto do takové míry nestaraly o to, komu a na co půjčují peníze. Tolik logika argumentu Alana Greenspana.
Není sporu o tom, že mezi současnými problémy ekonomiky a nárůstem objemu finančních derivátů či optimismem ratingových agentur určitá souvislost existuje. Výše popsané jevy jsou spíše příznakem nezdravého vývoje americké ekonomiky, než aby byly přímou příčinou jejích potíží.
Když v roce 2000 praskla cenová bublina na trhu akcií internetových firem, rozhodla se americká centrální banka snížit úrokové sazby. Jinými slovy, měnové autority zaplavily finanční trh množstvím nových peněz. Jaké to mělo následky? Získat úvěrové financování bylo pro firmy nejen snadné ale především i levné. V ekonomice proto přetrvaly i investiční projekty, které by jinak měly být z trhu odstraněny. Současně rostlo i zadlužení domácností a zvyšovala se poptávka po spotřebě. V ekonomice se proto hromadily deformace, ke kterým by bez snadno dostupných peněz nemohlo dojít.
V situaci, kdy je pro ztrátovou firmu snadné opatřit si dluhové financování, klesala pravděpodobnost, že firmy selžou ve splácení úvěrů. Rizika odhadovaná ratingovými agenturami proto měla v důsledku expanzivní měnové politiky tendenci klesat.
Pokud jde o finanční deriváty, jako jsou například CDO, i zde hrála důležitou roli politika levných peněz prováděná centrální bankou. Proč? Je-li na finančních trzích velký objem přebytečné likvidity, kterou je zapotřebí „někam“ umístit, investoři tahají za kratší konec provazu, a požadují proto za podstoupené riziko nižší odměnu. V posledních letech z tohoto důvodu klesal odpor hráčů na finančních trzích k riziku. Ti byli ochotni kupovat relativně rizikové finanční deriváty a požadovat za ně jen poměrně nízký výnos. Prvotní příčinu tedy opět musíme hledat v expanzivní měnové politice, která zvyšovala objem dostupné likvidity na finančních trzích.
Nyní již večírek způsobený uměle levnými úvěry pomalu končí. Mnoho účastníků této party bude ale ještě dlouhou dobu bolet hlava. Dříve než se však zákonodárci rozhodnout trestat ratingové agentury nebo regulovat trh finančních derivátů, bylo by dobře, kdyby se podívali na důsledky umělé úvěrové expanze, kterou v minulých letech prováděla centrální banka.
Autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu.
O důsledcích umělé úvěrové expanze se můžete dočíst v knize Trh v čase a prostoru, kterou si lze zdarma stáhnout zde.
