Jezme české biopotraviny – zýg hajl!

?Co je český, to je hezký, to se dobře ví,
A co je český to je i dobrý, to snad každý potvrdí.
…Když se u regálu rozhodujem, co do koše dáme,
je to taky o tom, komu tím pomáháme.
Nejlepší je dát peníze do kasičky český,
ať si koupíš nějakou baštu, nebo třeba necky

Nic proti národnímu cítění, ale od toho songu skutečněnení daleko k tomu, aby děti ve škole zpívaly verše z perexu…

No dobrá, to přeháním – ale už můj oblíbený Frédéric Bastiat říkal, že „když hranice nemůže překročit zboží, překročí je vojáci„.I století a půl po Bastiatovi bohužel spousta lidí žije v přesvědčení,že obchodje hra s nulovým součtem, tedy co jeden vydělá, druhý prodělá. Nebo žeje dobré co nejvíc vyvážet a co nejmíň dovážet, aby penízky zůstalypěkně doma.

Takže neuškodí připomenout, že obchod se nedělá jen tak z mírnixtýrnix. Obchod je důsledek dělby práce, při které má každý člověk(firma, země…) sklon specializovat se na to, v čem je relativněnejlepší.

Následovně by se to dalo vykládat na ZŠ, ale možná to bude novinka i pro někoho ze zdejšího publika… 😉

Malý příklad z pustého ostrova

Podívejme se třeba na Robinsona a Pátka. Oba sbírají kokosy a vyrábějí šípy na lov. Jejich denní produkce je následující:

Jak vidíme, domorodec Pátek je ve všem šikovnější. Když se setká sRobinsonem, vlastně by se s ním vůbec nemusel bavit. Jenže zdání klame.

Robinson musí na každý šíp obětovat osm kokosů (40:5), kdežto Pátek jenčtyři. Příležitost k obchodu je zjevná: pátek místo sběru čtyř kokosůvyrobí šíp, a ten pak prodá Robinsonovi – dejme tomu za šest kokosů,což se vyplatí oběma.

Robinson se bude specializovat na sběr kokosů, kterými zaplatí šípy. Například:

A po směně šesti kokosů za šíp:

Jak vidíme, polepšili si oba. Kdyby přišel GenerálníTajemník Unga Bunga a obchodu zabránil, oba by opět museli plýtvatsvojí prací a zchudli by. To platí při obchodu s kokosy na ostrověstejně jako při mezinárodním obchodu s jadernými turbínami.

Samozřejmě se všichni můžeme rozhodnout nekupovat nic od cizáků.Může nám to dělat dobře, ale ekonomicky vzato je to asi stejné, jakostřelit se do nohy. Cizáci totiž zase přestanou kupovat od nás, címž sedostaneme do situace Robinsona bez Pátka.

Proti dobrovolným rozhodnutím spotřebitelů nejde nic namítat. Alekdyž ministerstvo i z mých daní platí podobně dementní „vzdělávací“programy, proti tomu bych s dovolením námitky měl.

OSN velí do boje… opět

Výše uvedené samozřejmě někteří mudrci označí za ideologický blábol, i když princip komparativní výhodyje součástí standardní ekonomie (i selských počtů). V realitě obchodovlivňuje celá řada státních zásahů, což takový mudrc triumfálněprohlásí za důkaz selhání oněch neoliberalistických pouček…

Za selhání trhu pak prohlásí i současné rostoucí ceny potravin. Ostatně, jeden z hlavounů OSN už vinu za růst cen přičetl spekulantům.

OSN teď zasedá a rokuje o 106, zakládá panely a podvýbory, sestavuje akční plány a vyzývá k okamžitým opatřením. Konkrétně zatím padla jen zmínka o zvýšení rozvojové pomoci.

Naštěstí si i hlavouni ze světových institucí uvědomují alespoň to, žezákazy vývozů potravin, které teď některé země uplatňují, nejsouřešením. Jednak dál přispívají k růstu cen, jednak platí argument ostřelbě do vlastní nohy…

Bohužel, zvrácenosti páchané v EU a Spojených státech OSN nezruší,ani kdyby sebevíc chtěla. Takže se dál bude dotovat pěstování, nepěstování i pěstování za účelem spálení…

Text převzat z tuma.blog.respekt.cz.