Slovensko se raduje, alespoň na úrovni politických špiček. Příští rok sestane oficiální měnou Slováků euro. Premiér Fico hlásí, že jeho země získalarespekt, zařadila se mezi elitu. Jak to však bývá, lidé v „podhradí“entuziasmus svých představitelů zrovna nesdílí a úředně nařízené konverze seobávají. Mají proč, čeká je pokles reálných příjmů, neboť vliv přechodu na cenyje zřejmý, tlačí na růst cen.
Zkušenosti zemí, jež euro přijaly,jsou výmluvné. Nejcitlivěji vnímané ceny konverzí vzrostly. Poslední důkazposkytuje Slovinsko, kde již několik měsíců před přijetím eura růst cenpotravin zrychloval a udržel si po přechodu svůj zhruba čtyřprocentní meziročnírůst, než další faktory vystřelily cenový růst potravin až k rekordním 16procentům. Slovinci jsou rozčarovaní, euro viní z růstu cen. Slovenštípředstavitelé si jsou vědomi, že přepočet má tendenci ceny zvýšit a snížitreálné bohatství. Tiše to přiznávají. Úvahami o vlivu eura na ceny se ale nezdržujía rovnou ubezpečují, že růst cen související s přechodem zvládnou.
Ficova vláda plánuje vyslatstrážce cen, policisty, důchodce a další dobrovolníky, kteří budou cenyv obchodech monitorovat. Růst cen, který bude považován i po vysvětleníobchodníka za neopodstatněný bude trestán jako podvod. Návrh novely trestníhozákona počítá za „machinace“ v souvislosti s přechodem na euros peněžními tresty, ale také odnětím svobody. Bude-li prostě usouzeno, žeobchodník neoprávněně zvýšil cenu a chtěl využít přechodu na eurok vlastnímu obohacení, může skončit ve vězení. Pozoruhodná inovace,spotřebitel nedá najevo svoji nespokojenost s výší ceny tím, že zbožínekoupí, ale tím, že obchodníka udá.
Cenová regulace je jednouz největších hrátek s čertem. Cena je výsledkem působení tolikafaktorů, že lidská mysl je jen těžko schopna všechny obsáhnout a popsat.Identifikovat skutečný zdroj růstu cen je složité i pro vzdělané ekonomy.Vládní garnitura ve vleku zájmových skupin těžko zaručí, že nebude ze strany„kontrolorů“ jejich pozic zneužíváno. Kdo ze spotřebitelů by nechtěl cenynižší? S touto přirozenou motivací a novou pravomocí bude Slovensko plnébystrých lišek v kurníku. Arbitrární posuzování oprávněnosti růstu cen ajeho kriminalizace je špatnou zprávou pro podnikání na Slovensku. Přitom právěsvobodné podnikání a konkurence mají sílu zabránit cenovému růstu, jehož seslovenští politici obávají.
Nutno poznamenat, že cenovízvědové na Slovensku by již měli vyrazit. Obchodníci totiž mohou ke zvýšení cenpřistoupit již daleko dříve, stejně jako tak učinili např. v Německu. Buďjak buď, domýšlivý Fico nemůže v boji s ekonomickými zákony zvítězit.Buď budou ceny ponechány volnému pohybu a postupně si najdou novou pozici pošoku v podobě přechodu na euro, nebo domnělou výhru nad cenovým růstemzaplatí Slováci cenovým chaosem a útlumem hospodářské aktivity. Nemůže-li sepřizpůsobit cena, přizpůsobí se množství. Tento ekonomický zákon se ani předfunkcí premiéra Slovenska rozhodně neskloní.
Fico se troufale povyšuje nadtrh, nad jeho schopnost postupné adaptace na změněné podmínky. Mimochodem přisnahách Sarkozyho o větší vliv politiků na rozhodování ECB či právěkriminalizaci cenových pohybů z dílny Fica se začíná stírat rozdíl mezičiny evropských politiků a inflačního premianta zimbabwského diktátoraMugabeho. Bude i na Slovensku výsledkem „boje s inflací“ plná věznice neposlušnýchobchodníků a rozvrácené hospodářství? Považujeme-li Zimbabwe za elitu mezi bořitelizdravých hospodářských vztahů, pak mezi elitu Slovensko opravdu směřuje.
Samotné rozhodnutí o přijetí euravytvořilo skupinu vítězů a skupinu poražených. Vyhráli politici, jejichž osobníambicí se přijetí eura stalo, triumfovali slovenští podnikatelé, kteří seurozónou obchodují. Prohráli ti, kdož se konverzí zabývali jako podnikatelskouaktivitou, banky, směnárníci, svůj účet za novou měnu samozřejmě zaplatí iběžní občané v roli spotřebitele či výrobce, ať je Ficovo vojsko hlídačů censebevíc početné. Při stále posilující české koruně bude mít euro na Slovenskunegativní dopad i na příjmy českých firem, jež se slovenskými subjektyobchodují.
I přes nebojácného bojovníka Ficaa chlácholení z Bruselu stojí Slováci před důsledky úředně vnuceného přechoduna euro. Přitom je o co stát? Není rozhodně prokázané, že by euro bylopozitivním impulsem pro hospodářství, spíše opak se zdá pravdou. Celkové „úspory“z neexistence vlastní měny jsou mizivé a nižší náklady na konverzi recipročněpřináší nižší výnosy bank či směnáren, výhoda lepší cenové srovnatelnostipodceňuje schopnost ovládat elementární matematické operace, odstraněnímkurzové rizika mizí i kurzový kanál vyrovnávání cenových hladin, ale existujesamozřejmě mnoho dalších aspektů přechodu na euro, mezi nimiž však těžko hledatvyložené pozitivum. Není kam se hnát.
—
Psáno pro časopis BIZ
