Ekonomové často mluví o zbyrokratizovaném zdravotním systému, oneudržitelném sociálním systému, o zkorumpovaném bankovním systému neboo zkorumpované privatizaci státního vlastnictví. Ale málokdo sepozastaví nad soudním systémem, který vykazuje naprosto stejné symptomyšpatně kontrolované a tím pádem také neefektivně řízené byrokratickémašinérie.
V posledních dnech si ale česká veřejnost začíná všímat problémů spojených s fungováním českého soudního systému stále častěji.
Liga lidských práv například navrhuje, abystátní zástupci nevstupovali do soudních sporů s představiteliveřejného sektoru, jakými jsou politici nebo policisté, ale aby bylytyto spory řešeny nezávisle na výkonné moci. Soudce Vojtěch Cepl řešíproblém „justiční mafie“ tak, že přizve do soudní síně kamery, aby bylovšem jasné, že je tady pro veřejnost a nikoliv pro stát.
Soukromá televize nám na případu soudceNagye ukazuje, že v soudním systému není něco v pořádku. TV Nova násupozorňuje na to, že kdyby se do kauzy soudce Nagye nevložila, nikdo byna nic nepřišel. Tyto všechny zdánlivě nesouvisející kauzy mají jednospolečné, nesou v sobě poselství, které nám říká: Soudy jsou tu proveřejnost a lidé mají právo vědět, jak fungují.
Paradoxní na tomto zjištění je aleskutečnost, že přesně toto heslo odstartovalo transformaci celéhoinstitucionálního rámce v České republice. Lidé, kteří orodovali zasoukromé vlastnictví výrobních prostředků, jasně deklarovali, že jedinědůsledná privatizace zajistí dlouhodobě udržitelný ekonomický růst,který otevře nové trhy a přinese lidem spotřební možnosti, o kterých sejim ani nesnilo.
Ovšem – časem se projevily problémy spojenéprávě s reformami jednotlivých institucí. Nově deklarovaný systémkapitalistického práva nebyl úplně funkční. Proč?
V roce 1999 se například na vyřízeníobchodního sporu čekalo v průměru 478 dní, restituční spory se řešily vprůměru do 1206 dní; prakticky neexistovalo úpadkové právo a naukončení činnosti firmy se podle World Bank Grup v roce 2003 čekaloprůměrně až 9,2 roku.
To všechno jsou důkazy, které naznačují, ženové právní normy nebyly efektivně vymáhány a proto ani nebylydostatečně respektovány.
Socialistické ekonomiky se potýkaly sproblémem chronických nedostatků, které umožňovaly byrokratům vybíratvysoké výše úplatků. Privatizace státních podniků měla tomuto zamezit,nastolit konkurenci a proměnit byrokraty v manažery vycházejícízákazníkovi vstříc.
Soudní systém ale nic takového nepotkalo, aproto byly nové normy vymáhány starým způsobem, což je praktickyučinilo nefunkčními. Co tedy s tím?
Ačkoliv mnozí ekonomové souhlasí, žeprivatizace a zahraniční kapitál vedl k ozdravení podnikové sféry,stále jaksi přehlíží možnost podobného řešení v jiných sektorechneodmyslitelně spojených se státním monopolem.
A zatím Liga lidských práv, soudce VojtěchCepl i soukromá televize jasně ukazují, že v Čechách poptávka pokvalitní spravedlnosti, ostře sledované veřejností, rychle roste.
