Ministr Karel Schwarzenberg si nechal soukromou firmou vypracovatposudek na vicepremiéra Jiřího Čunka. Nechám teď stranou, jaká bylajeho motivace a jaké jsou výsledky šetření. Za mnohem zajímavějšíbychom měli považovat skutečnost, že se představitel státu nespokojil svýsledky policejního šetření a nedůvěřuje ani státnímu zastupitelství,které vyšetřování zastavilo.
Namísto toho si k nalezení pravdy zaplatilslužby tržní alternativy – soukromých detektivů. Podobné jednání jevýjimečné tím, že k němu přistoupil ministr. Soukromé alternativystátního vynucování bezpečí a spravedlnosti jsou jinak velmi rozšířené.
Na reputaci záleží
Drtivá většina dnes uzavíraných obchodníchsmluv například obsahuje arbitrážní doložku, jejímž prostřednictvím sesmluvní strany v případě sporu zavazují využít služeb rozhodce, tedyjakéhosi soukromého soudce. Stejně tak soukromé bezpečnostní agenturychrání hosty v zábavních parcích a obchodních centrech nebo převážejíhotovost mezi pobočkami bank, i když Policie ČR „pomáhá a chrání“. A tona českou policii a justici platí každý občan přibližně pět tisíc osmset korun ročně.
Soukromé alternativy, ač na první pohleddražší, nakonec totiž vyjdou levněji. Spor dvou společností se uarbitra rozhodne rychleji a s ohledem na specifika daného případu.Soukromá agentura peníze bance ochrání lépe než státem placenípolicisté.
Soukromníkům totiž záleží na reputaci. Úplatný soudce nebo líný strážce je obchodníkovi asi tak užitečný jako mrtvému zimník.
Důvěřuj, ale prověřuj
Tradice soukromého vymáhání složitých smluvsahá hluboko do minulosti. Díky ekonomu Avneru Greifovi ze Stanfordskéuniverzity víme o mechanismech, které v 11. století umožňovalyžidovským obchodníkům v oblasti Středomoří uzavírat smlouvy sobchodními partnery na obrovské vzdálenosti.
Z méně vzdálené minulosti je výzkumfungování Amsterodamské burzy v 17. století amerického ekonoma EdwardaStringhama, který studiem původních textů zjistil, že král odmítalvynucovat smlouvy zahrnující komplikované finanční operace jakoforwardy či opce. Důvodem bylo, že jim jeho soudci nerozuměli.Obchodníci přesto vynalezli způsoby, jak s pomocí reputačníchmechanismů zajistit, že jeden druhého nebude podvádět.
Tento problém přetrval dodnes. Jakmile jepředmět sporu komplikovaný, je čekání na verdikt ze strany státníjustice nekonečné. Stejně tak není radno spoléhat se na policii, pokudpotřebujeme ochránit něco důležitého.
Toho si je zřejmě vědom i ministrSchwarzenberg, který se rozhodl řídit pravidlem „důvěřuj, ale prověřuj“a nechal si od soukromé společnosti zjistit pravdu. A snad i veřejnostpodvědomě chápe roli reputace a možnou funkčnost tržních alternativ.Ani jednou jsem nezaznamenal, že by někdo zpochybnil výsledky auditu stím, že byli detektivové podplacení. Ba naopak. Zprávu společnostiKroll skoro všichni přijali jako pravdivou.
