Zatímco svět minulý týden oslavil devadesátiny Nelsona Mandely, dochází v jeho zemi k vývoji, který by neměl unikat naší pozornosti.
Vzpomínáte na Zimbabwe před několika lety? Hospodářská politika nepřinesla zázraky, které politici lidem naslibovali, a nespokojenost proto rostla. Aby se vládnoucí elita udržela u moci, byla pod tlakem okolností ochotna zničit zdroj dlouhodobé prosperity a uchýlit se k hledání obětního beránka, kterého předhodí lidu. Sáhla k pozemkové reformě. Místo o spravedlnost a narovnání křivd se však z mezi-rasové redistribuce půdy stal nástroj politického boje. Nyní se podobný scénář začíná nebezpečně vynořovat v zemi populačně i ekonomicky mnohonásobně významnější – v Jihoafrické republice.
Široce definovaná nezaměstnanost v JAR dosahuje 36 %. V zemi sice došlo v posledních letech k určitému hospodářskému vzestupu, ekonomice se však dařilo spíše navzdory vládě. K růstu totiž přispěl dostatek celosvětového investičního kapitálu a především boom na trzích komodit, jejichž je JAR exportérem. S ochlazením světové ekonomiky však s takovouto nezaslouženou nadílkou prosperity z vnějšku nemohou tamější politici počítat. Již nyní se například objevují protesty v důsledku rostoucích cen potravin.
Co nabízí politici? Radikalizaci. Současný prezident Thabo Mbeki, relativně pro-tržní nástupce Mandely, je na politickém odchodu. Jeho pravděpodobný následník a současně již vůdce vládnoucí strany ANC, Jacob Zuma, vzbuzuje obavy. Ty potvrdil, když došlo k likvidaci protikorupční policejní jednotky. Ta vyšetřovala podezřelé jednání nejvyšších stranických představitelů ANC včetně Zumy samotného.
V hospodářské oblasti varuje OECD vedení země, které vzejde z voleb v roce 2009, před tím, aby populistickými fiskálními programy nezadusilo výkonnost ekonomiky. Rozpočtové deficity však zdaleka nejsou tím nejhorším, co JAR ohrožuje. Například místopředseda ANC Kgalema Motlanthe se veřejně netají svou nenávistí ke kapitalismu. S takovými postoji korespondují další kroky. Přes nesouhlas opozice prosazuje ANC nový zákon o vyvlastňování. Sdružení soukromých majitelů půdy sice již dobrovolně vytvořilo seznam farem připravených k vládním odkupům. To však politikům nestačí. Vlastní neschopnost provést efektivní pozemkovou reformu chtějí nahradit vyvlastňováním. Bude-li zákon definitivně schválen, možná jej zastaví ústavní soud. Ale na jak dlouho? Jen těžko lze vidět mechanismy, které by zemi dlouhodobě ochránily od podobných politických pokusů. Zvlášť, pokud se naplní obavy ohledně nepříznivého průběhu hospodářského cyklu, budou politici možná již brzy potřebovat odvést pozornost mas od vlastních neúspěchů v oblasti snižování chudoby.
Na začátku devadesátých let, na konci režimu apartheidu, se mnohým jevila občanská válka v JAR jako neodvratitelná. Přesto k ní nedošlo. Zázraky se dějí. Objeví se i dnes nový Mandela, který zabrání hrozbě další katastrofy?
Psáno pro E15 – upravený text lze nalézt zde.
