Reforma financování zdravotní péče se v těchto týdnech stává terčem výpadů ze strany členů opozičních stran, ale sem tam zaletí jedovatý šíp i ze strany koaličních politiků. Za téměř jisté se zdají být úpravy v placení poplatků u některých skupin obyvatelstva. Menší pozornost je však věnována obsahu nezbytných změn v dalších oblastech veřejné zdravotní péče. I přes snahu, kterou mohli pozorovat spíše odborníci, případně další zainteresované osoby, se zatím nedaří příslušným institucím seznámit širokou veřejnost s dalším postupem reformy financování veřejného zdravotního systému. Jen v některých odborných časopisech se sem tam objevily například nezbytné definice „standardní zdravotní péče“, která bude hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Nám pojištěncům se tyto informace jaksi vyhýbají. To pak umožňuje různým individuím typu bývalého ministra zdravotnictví zneužívat asymetrie informací a populisticky vymývat mozky pojištěncům (voličům) nepravdivými, zkreslenými a vyfabulovanými informacemi. Samozřejmě to pak vede k masáži mozků takto zpracovaných pojištěnců alias voličů, kteří tak mohou dospět k některým absurdním závěrům, které jim vnucují bezskrupulózní politici. Příslušným institucím chybí jasná komunikační linka mezi nimi (inovátory) a pojištěnci. Proč by již nyní nemohli být seznamováni např. s upřesněnými definicemi nároků pojištěnců? Proč by neměli být pojištěni postupně seznamováni s možnými alternativami standardů služeb, které budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění? Proč je podrobněji neseznamovat se změnami, které se dotknou jejich práv a povinností? Proč neumožnit nahlédnout do procesu vytváření opravdového pojišťovacího systému, který bude používat bonusy pro ty, kteří se o svůj zdravotní stav starají více či systému malusů (příplatků) pro ty, kteří si ho sami svým chováním poškozují a spadají tak do rizikovějších skupin.
Říká se, a dokonce je to potvrzeno v řadě vědeckých studií, že lidé nemají moc rádi změny, i když v konečném důsledku mohou vést k lepšímu fungování systému.
Často trvá to několik měsíců a u mnohých záležitostí i několik let, než přeměny občané pochopí, vstřebají je a uvědomí si, že je to vlastně v jejich prospěch. Zpoždění v informování pojištěnců respektive potencionálních pacientů, může ovlivnit i jejich rozhodování v roli voličů. Může se také pak stát, že v příštích volbách, ať už krajských či potom celostátních dojde k návratu těch, kteří s veřejným zdravotním systémem neudělali vůbec nic za celou svou osmiletou vládu. K uvědomění si ceny léčení by samozřejmě přispělo i vydání ceníku jednotlivých úkonů tak, aby byl opět dostupný široké veřejnosti. Možná by pak mnozí přestali lamentovat nad nicotnými poplatky při návštěvách lékařů a při doplatcích za některé léky a uvědomili si, že vlastně tím, že doplácí tyto nízké částky přispívají a jsou solidární s těmi, kteří to nutně potřebují pro léčbu svých vážných chorob. Možná by to také vyrazilo zbraně těm, kteří si říkají, že jsou sociálně spravedliví, ale chovají se jako největší asociálové.
Prostě nezbývá než při přesvědčování pojištěnců alias voličů bourat informační asymetrie a snažit se co nejjednodušeji a nejpřesvědčivěji na faktech ukázat jednak nezbytnost a potřebnost reforem a jednak účinnost a vylepšení situace pro pojištěnce po jejich úplném zavedení. Bez reforem financování veřejné zdravotní péče se její efektivnost, kvalita a dostupnost nezlepší.
