Americká vláda znárodnila jednu z největších pojišťovacích společností AIG. Stalo se tak poté, co padla banka Lehman Brothers. Tento vývoj pakinspiroval šéfa banky Merrill Lynch, aby provedl během dvou hodin neuvěřitelný obchod s Bank of America, s jehož pomocí svou banku prakticky zachránil. Na troskách Lehman Brothers provedl akvizici, která se v minulosti nikdy neplánovala pouhé dvě hodiny. Společnost Lehman Brothers měla tu stejnou příležitost, jenom si ji prostě nechala ujít, čehož John A. Thain využil.
V České republice podobně krachují velcí vývozci, například Crystalex. Jiní vývozci krachem alespoň vyhrožují. Stěžují si na silnou korunu a mají pocit, že je to vina vlády, resp. České národní banky. Tamá podle nich proto uvolnit kurz nejlépe tím, že vstoupí do ERM II avytvoří nový kurzový polštář. Velcí čeští vývozci se tímto neliší od odborů, profesních komor nebo české akademické obce volající pozachování vlastního pohodlí dotovaného státem. Nejde ale pouze o problém českých vývozců, podobně jsou na státu závislé i jiné polostátní podniky. Například České dráhy si hrají na ziskovou firmu oddělenou od infrastruktury, a přitom je jasné, že bez vynucených dotací by prakticky nebyly schopny přežít.
Manažeři velkých firem si snaží za pomoci státu prodloužit vlastní pohodlí. Tím nedělají prakticky nic jiného, než brzdí ekonomickýrozvoj, neboť se snaží zachovat neefektivní staré struktury. Nevytváří nic nového, jenom brání novým podnikatelům, kteří jsou schopni kreativně využít vybudovaný kapitál v nových kombinacích a tím posunout krach na vyšší stupeň ekonomického rozvoje. Je zajímavé, že s takovým závěrem přišel jeden z nejslavnějších Čechů moderní historie.
Josef Alois Schumpeter (1883–1950) je pravděpodobně nejcitovanějším v Česku narozeným ekonomem. A právě jedním z významných Schumpeterových teoretických přínosů je vyzdvižení významu osoby podnikatele na trzích, které jsou charakteristické stabilní pozicí velkých hráčů. Převaha monopolních a oligopolních tržních struktur, typická pro meziválečné období, byla důkazem, že dokonale konkurenční model ztrácí na vypovídací schopnosti. Proto Schumpeter přišel s příspěvkem, který definuje příčinu ekonomického rozvoje právě v takovém tržním prostředí. Tím faktorem je podle něj podnikatel určující konkurenční strategie korporací.
Schumpeterův podnikatel-kapitalista, jenž se časem přeorientoval napozici strategického manažera korporace s roztříštěným vlastnictvím, není pro Schumpetera obyčejným zaměstnancem. Je to chrabrý rytíř, který se nebojí vést svou korporaci vstříc novým výzvám. Je to kreativní vůdce, inovátor, schopný neohroženě doslova pokořit svoji konkurenci.
Věc má ovšem také stinnou stránku a na tu dnes mnozí zapomínají. Schumpeterův kreativní rozvoj není možný bez úpadku. Kreativní destrukce, Schumpeterův motor ekonomického rozvoje, znamená tvorbu nových kombinací na troskách starých tržních i politických struktur. Schumpeter tvrdí, že nelze tvořit, aniž by nebylo rozbito to staré, přičemž pokud se staré není schopno přizpůsobit, musí být odsouzeno k zániku. To je nutná cena za ekonomický rozvoj všech národů. Chrabrý podnikatel nemůže tvořit, aniž by rozbíjel.
Schumpeter se nebál nových výzev a budování nových kombinací na troskách těch starých. Fakt, že byl původem Čech, by mohl mnohé plačtivé lobbisty a polostátní manažery inspirovat.
