Před pár dny zahraniční noviny informovaly o tom, že se americká vláda chystá implementovat regulaci, která má předejít nové krizi. Zatímco v první fázi americká vláda sanovala mnohé finanční instituce a průmyslové podniky, dnes se chystá zpřísnit kontrolu. Hospodářské noviny už nedávno varovaly před riziky politiky finančních injekci poskytnutých vládou. V kombinaci s přísnější regulací se celý problém ještě zhoršuje.
Ekonomové se shodnou na tom, že finanční krize byla v porovnání s jinými finančními krizemi v novodobé historii výjimečně hluboká. Ekonomové také správně předpokládají, že se dá očekávat recese. Ovšem problém je, že se ekonomové neshodnou na tom, co vlastně finanční krizi způsobilo. Mnozí argumentují nedostatečnou kontrolou, která dala vzniknout rizikovým aktivům. Jiní ale argumentují tím, že by riziková aktiva nevznikla, kdyby Fed nevyhovoval zájmům americké vlády, která utrácela za nákladné hospodářské politiky. Otázka, zda finanční krizi způsobilo nezodpovědné chování finančníků a jejich klientů nebo nezodpovědné chování Fedu a americké vlády zdaleka není vyřešena a popravdě, ekonomové jí řeší už desítky let.
Ve své podstatě se jedná o řešení otázky, zda je soukromý podnikatel schopen řešit problémy spojené s rizikem lépe než politik nebo úředník anebo je tomu naopak. Je proto velmi pozoruhodné, že americká vláda, která se hájí symbolem ideologie svobody typické pro rozvoj veškeré euroatlantické kultury, se této ideologie vzdává ve prospěch mocenských zájmů. Proto bych rád upozornil, že krize jako taková nemusí být automaticky špatná, ba naopak, je kapitalistickému hospodářství prospěšná.
Mnohé empirické studie dokazují, že zdrojem ekonomického rozvoje je podnikání. Podnikatelé ovšem reagují na instituce, které vytvářejí podněty k podnikání. Pokud podnikatel reaguje špatně anebo reaguje na špatný institucionální podnět, musí být potrestán ztrátou. To proto, aby se mohl do budoucna poučit v zájmu dalšího ekonomického rozvoje. Je pochopitelné, že finanční krize ve svém rozsahu přinesla důkaz selhání institucionálních podnětů. Je nepravděpodobné, že by špatné rozhodnutí realizovalo tolik podnikatelů najednou. Pokud ale bude americká vláda reagovat přísnější regulací, znamená to, že příležitosti k podnikání budou přislíbeny jenom těm, kteří splní podmínky, přičemž pokud regulace některé podnikání povolí a jiné ne, stane se to, že podnikatelé splňující podmínky budou regulaci za pomoci politiků a úředníku zpřísňovat, aby si udrželi stabilní pozici na trhu. To povede k tomu, že nové příležitosti nejenže nebudou nalezeny, ale pokud bude regulace chybná, nikdo to ani neodhalí.
Josef Alois Schumpeter, asi nejúspěšnější v Česku narozený ekonom, již před sto lety poukázal na to, že i když je kapitalistický systém nespravedlivý, jeho výhoda tkví v tom, že každému dává příležitost svou situaci změnit. Pokud je nespravedlivá regulace způsobena vládou a úřady, můžou znevýhodnění svou situaci změnit mnohem horší cestou, a to pouze za pomoci úředníka nebo politika, který zneužívá svého postavení. Také Josef Alois Schumpeter upozorňuje na to, že krize není automaticky špatná, neboť odhaluje nové možnosti a umožňuje nastoupit ozdravnou cestu ekonomického rozvoje. Jinak řečeno, pokud je podnikatelům umožněno zkrachovat, je pak možné odhalit chyby, poučit se a najít lepší příležitost.
Pro americkou ekonomiku to znamená to, že pokud bude Barack Obama sanovat ztrátové finanční a průmyslové podniky a chránit je před krachem a pokud bude zpřísňovat regulaci a bránit nalezení nových příležitostí, bezpochyby ozdravný proces zpomalí, ne-li zastaví. Dlouhá a vleklá krize, ze které není cesta ven díky mocenským zájmům americké vlády, není nejrůžovější vyhlídkou.
