aneb Ve stylu komunistického režimu
Ekonomická teorie se dlouhá desetiletí snaží vysvětlit, proč korupce škodí. Ono totiž vůbec není samozřejmé, že korupce škodí. Například pokud někdo v minulosti uplatil socialistického bachaře za to, že umožnil politickému vězni komunikovat s vnějškem, aby organizoval politickou opozici minulému režimu, málokoho napadne, že by takováto korupce byla škodlivá. Dnes naštěstí takto nikdo uplácet nemusí, přesto se také najdou případy prospěšné korupce. Co je tedy na korupci škodlivého?
Určitě se v současnosti najdou lidé, kteří považují minulý režim za zrůdný, protože perzekvoval opozici a byl schopný své protivníky posílat na smrt. Podle mého názoru se ale najde víc lidí, kteří považují minulý režim za zrůdný z jiného důvodu. Tím důvodem je fakt, že minulý režim vytvářel sociální vztahy, které byly založeny na korupci. Byl prorostlý různými známostmi a kontakty, které se mohly kolikrát zdát důležitější než cokoliv jiného. Kdo neměl v minulosti vlivného známého, jako by nebyl. Co je však nejzajímavější, kolikrát o přežití některých lidí rozhodovali lidé, do kterých by to nikdo nikdy neřekl. Kolik lidí bylo po roce 1989 překvapeno, když zjistilo, že největším donašečem z okolí byl na oko slušný a přátelský člověk. Toto všechno byla korupce. A minulý režim těžil z toho, že lidé měli strach, neboť nevěděli, kdo rozhoduje o čem, jakého má známého a tím také jaký má vliv. Přesně toto jsou zbraně každého socialistického diktátora, je to strach z nejistoty.
Každá západní ekonomika se snaží politickou korupci regulovat. Říká se tomu lobbing. Proč? Protože politické korupci nelze zabránit, ale pokud má jasná pravidla a je přesně určeno, kdo je kdo, jak a jaké zájmy hájí, strach z nejistoty ustupuje. Politický obchod se stává transparentnějším a politický režim se mění z hierarchické sociální struktury založené na vysoce osobních a utajených vztazích v neosobní obchod, který umožňuje prakticky každému vstoupit do politického procesu. Navíc tento systém je snáze kontrolovatelný nejen ze strany veřejnosti, ale hlavně ze strany soukromých médií, které informují voliče.
Mezi korupcí a lobbingem je proto rozdíl. Škodlivost korupce totiž spočívá v její utajenosti. Proto také změna politické korupce na lobbing, kdy se z korupce stává neosobní byznys, není vůbec na škodu, naopak neosobní vztahy a soukromý obchod, který navíc podněcuje ke konkurenci mezi zájmovými skupinami, vedou k efektivnějšímu výkonu vlády. Protože teprve tehdy, pokud jsou osobní bariéry zrušeny a každý politik může prodávat své hlasy komukoliv na základě pevných obchodních zvyklostí a každý občan nebo zájmová skupina má rovný přístup k tomuto obchodu, socialistický diktátor se mění v benevolentního vládce.
