Je to tady, držte si klobouky. Rozbíhá se druhá tuzemská volební kampaňv krátkém čase, ze tří celkem. Byť se finanční situace politických stranpodepsala na kostrbatějším nástupu do předvolebního rychlíku (až na jednu výjimku,která jízdu za volbami nepřerušila, naopak – dopřává si plnými douškyv Restauracích a Jídelnách v první třídě), atributy klasickéhočeského předvolebního veselí zůstávají zachovány. V hlavní roli opět slib,mohlo by stát na plakátech. Přesně v duchu hesel: „slibem neurazíš“, „slibje víc než čin“, případně „slib před volbami nic neznamená“. Někteří politicidošli až tak daleko, že s úsměvem označují nesplnitelný slib jako žert, kterýmna sebe chtěli pouze upozornit, nikoli jako populistickou a trapnou lež.
Kampaň uprostřed hospodářské recese (nebo definitivního stádia oživení, kdoví?), přináší zkrátka politikům nové výzvy. A každý se s nimi pere, jak musituace dovolí. Jedni vám slíbí cokoliv. I to, na co se bojíte vůbec pomyslet.Druzí s tím začnou až za pár týdnů. A ostatní? Ti čekají až, co kdo slíbí,případně co kdo slíbí jim…
Problém je ten, že v zemi se strukturálním deficitem veřejnýchfinancí s nesmyslně nastavenými mandatorními výdaji, neprůhlednýmpolitickým prostředím, sociálním systémem a demografickým vývojem obyvatelstva,které snad i zapřisáhlé optimisty budí ze spaní, tak nějak není z čehobrát. A tak nezbývá než spoléhat na blanického rytíře, v tomto případě hospodářskýrůst, který „zaručeně brzy přijde“ a prodá vyrobené, zaměstná nezaměstnané,naplní rozfofrované, splatí rozpůjčované, opraví rozbořené, narovná zakřivené, zkrátkazařídí všechno, co si volič přeje. A kdyby růst otálel se svým příchodem? Taknám jej, milí kolegové voliči, někdo alespoň slíbí. Zaručeně. Nakonec, vždyť chlebalevnější nebude. A jídlo ve vládní kantýně dražší také ne…
