V roce 2011 den daňovésvobody slavíme ve středu 15. června. Pokud bychom chtěli co nejrychlejisplatit svůj průměrný podíl na veřejných výdajích, museli bychom plných 165 dníodevzdávat celý výdělek státu. Až od 166. dne, tedy 15. června, tak pracujemesami na sebe. Ano, je to hodně, přesto jde o relativně pozitivní zprávu. Dendaňové svobody totiž slavíme o tři dny dříve než minulý rok (18. 6. 2010).
„Kolik mě vlastně stojí výdaje státu?“ Tuto jednoduchou otázku sialespoň jednou položil každý, ať již v souvislostis vyplňováním daňového přiznání či s informacemi o neefektivnímplýtvání prostředky ze státního rozpočtu, o němž se téměř každodenně dozvídámez médií. Právě k tomuto účelu slouží DEN DAŇOVÉ SVOBODY, který každoročněvyhlašuje Liberální institut.
Liberální institut při svémvýpočtu vychází z kalkulací Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj(OECD). Tato metodika využívá odhad poměru veřejných výdajů na hrubém domácímproduktu a umožňuje tak porovnat vývoj českého dne daňové svobody s vývojem vdalších zemích.
V ČR letos můžemezaregistrovat posun k lepšímu po zhoršování pozice daňových poplatníkův uplynulých dvou letech. Zatímco v roce 2008 jsme na stát pracovali„jen“ 158 dní (7. 6. 2008), o rok později to bylo již 163 dní (13. 6. 2009) avloni dokonce zmíněných 168 dní (18. 6. 2010). Z pohledu mezinárodníhosrovnání patří Česká republika do lepší poloviny analyzovaných zemí, a sice na12. místo. Nejlepší pozici mají obyvatelé Jižní Koreje (na splacení státníchvýdajů pracují 103 dny), nejdéle si s oslavou daňové svobody počkajív Dánsku (213 dní).
Není překvapivé, žev souvislosti s fiskálními problémy, jež jsou způsobeny dlouhodobýmschodkovým hospodařením vlád v jednotlivých zemích a jež bylyv uplynulých dvou letech plně odhaleny nečekanou ekonomickou recesí, seden daňové svobody ve většině států – s výjimkou Nového Zélandu (+1 den),Polska (+4 dny), Norska (+8 dní), Rakouska (stejný den) a Francie (stejný den)– posunul k lepšímu. Je to dáno tím, že vlády musí škrtat na výdajovéstraně veřejných financí. Nejaktivněji si v krácení výdajů vedly státys největšími problémy, tedy Island (- 22 dní), Portugalsko (-20 dní) aŠpanělsko (-15 dní). Řecko také zkrátilo výdaje, ale DDS se posunul jen o 4dny.
Data však ukazují, že škrtyv jednom roce jsou pro upřímně míněný boj s neefektivními výdajistátu málo. I když v roce 2011 v porovnání s rokem 2010 dle OECDsníží výdaje vlády dvaceti tří států z 28 analyzovaných, porovnání výdajů roku2011 k roku 2009 už tak přesvědčivé není – k pozitivnímu vývoji(snížení výdajů, tj. snížení počtu dnů, které pracujeme na stát) došlo jen u 15států. A když porovnáme výdaje roku 2011 s rokem 2008 (při tvorbě rozpočtůna rok 2008 ještě nebyla ekonomická recese brána v potaz), je zřejmé, ževětšina vlád má co dohánět! V roce 2011 plánují veřejné výdaje pod úrovní roku2008 vlády pouze třech států – Maďarsku, Švýcarsku a Jižní Koreji.
U zemí, u kterých došlo kesnížení plánovaných výdajů na HDP (snížení relativní daňové zátěže obyvatel) r.2011 ve srovnání s rokem 2010, ale nikoliv ve srovnání s rokem 2009, natožs rokem 2008, hrozí riziko, že šlo pouze o jednorázové seškrtání rozpočtuv reakci na ekonomickou recesi, a nikoliv dlouhodobější konsolidaci. Budezajímavé sledovat další vývoj.
Podmínky pro pozitivní trend jsou přitom jednoznačné –odpovědné jednání politiků a nevolených státních úředníků kombinované s rychlýmpřijetím dlouhodobě udržitelných reforem, které pomohou přesunout odpovědnostna všechny práceschopné občany a minimalizují tak roli státu.
