V článku Obuvníci zažalují stát kvůli šedé ekonomice (Sondy, 30. září 2004) si zástupci České obuvnické asociace a Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu stěžují na „nerozumnou“ dovozní politiku České republiky a požadují od státu ochranu před „nekalou“ konkurencí především z Číny v podobě minimálních dovozních cen, množstevních omezení dovozu obuvi z Číny atd. Ne, obuvníkům a spol. samozřejmě vůbec nejde o jejich vlastní „sobecké“ zájmy, jak by se zdálo, nýbrž tímto způsobem usilují o zvýšení blahobytu celé české populace. Dokonce se dovolávají závěrů jakéhosi Summitu o korektním obchodu s textilními a oděvními výrobky, který se konal v červnu letošního roku v Bruselu:
….vypršení platnosti kvót na dovoz textilu a oděvů k 1. lednu 2005 představuje pro světový trh nebezpečí nebývalého rozměru. Hrozí, že 30 milionů lidí v těchto odvětvích přijde o práci a světový trh o 200 miliard dolarů, pokud Čína získá monopolní postavení na světovém trhu. Je proto nejvyšší čas, aby vlády začaly jednat.
Bylo by jistě zajímavé si poslechnout z úst účastníků tohoto summitu, jakým záhadným způsobem kupř. „světový trh“ ztratí 200 miliard dolarů, pokud státy nezakročí proti levným dovozům obuvi a textilních výrobků z Číny. Obuvníci a spol. se tu zřejmě svobodný obchod snaží označit za „hru s negativním součtem“. Nezbývá proto než znovu zopakovat, že pokud si spotřebitelé budou moci koupit levnější obuv z dovozu, ušetří tím finanční prostředky, které budou moci vynaložit na uspokojení jiných svých potřeb. Útlum jednoho odvětví je tak doprovázen vzestupem jiných odvětví, přičemž se blahobyt spotřebitelů zvyšuje, neboť uvolněné výrobní faktory jsou v těchto jiných odvětvích používány na výrobu takového zboží a služeb, kterému přikládají spotřebitelé větší hodnotu. Tyto rozptýlené blahodárné důsledky svobodného obchodu jsou sice poněkud „méně viditelné“, než koncentrovaná újma obuvníků a spol., ovšem není pochyb, že reálně existují (viz kupř. Dan Šťastný – Protekcionismus: „ptolemaiovský“ systém populární ekonomie , s. 19 -21).
Čeští obuvníci se zkrátka nejspíše domnívají, že mají nezadatelné právo na to, aby tuzemští spotřebitelé kupovali boty jen od nich a nikoho jiného.
