V červenci tohoto roku jsem čtenářeinformoval o tom, že singapurský ministr zdravotnictvívážně zvažuje legalizaci finančních odměn za„darování“ ledviny. Slibuje si od tohoto kroku, žese zvýší množství ledvin pro transplantace azmírní se tak utrpení těch, kdo musejídlouho čekat, než se na ně dostane řada (a leckdy se anitransplantace nedožijí).
Nyní mohu s radostíoznámit, že návrh postoupildo další fáze:
„Singapur sechystá povolit odměny za „darování“ ledvinya vajíček. Vládní návrh byl schválenVýborem pro bioetiku a příslušná legislativamá být projednána na začátku příštíhoroku.“
Výše oné finančníkompenzace zřejmě ještě nebyla určena; padla však prýzmínka o 10 000 USD. Ministr zdravotnictví Khaw BoonWan údajně hovořil o tom, že jako adekvátnípovažuje „sumu minimálně pěticifernou, možnádokonce i šesticifernou“.
Výbor pro bioetiku ve svémstanovisku deklaroval, že finanční kompenzace za darováníledviny je v zásadě eticky přijatelná. Nesmívšak být dle Výboru natolik vysoká, abyzakládala „undue inducement“ (nepatřičný /obtížně odolatelný stimul?) k „darování“ledviny, anebo aby vedla k „obchodování s orgány“(?). Díky tomuto výroku singapurskéhobioetického výboru jsem si vzpomněl na svůj čtyřiroky starý komentář Ještějednou k prodeji vajíček a lékařské etice,v němž cituji podobně zábavné prohlášeníjakési americké „lékařsko-etické“komise:
„Payment shouldnot be so low as to be unfair relative to time and effort,discomfort, risk, and time lost from work. Yet it should not be sohigh as to become coercive.“
Těším se na okamžik, ažvšichni ti profesionální specialisté na„lékařskou etiku“ konečně opustí marnéhledání jakési „spravedlivé ceny“ ashodnou se na tom, že cena ledviny má být zkrátkataková, aby každý, kdo transplantaci ledvinypotřebuje, se transplantace dočkal v „přiměřené době“(tj. prakticky ihned poté, co je potvrzeno, že transplantaceje v jeho případě nezbytná).
Zdroj: AlexTabarrok
PS: když už jsme u Singapuru, BryanCaplan se nedávno vrátil z návštěvy tétozemě a je pln dojmů: viz zdea zde(a další posty prý budou následovat).
[A coby „poznámku pod čarou“si nemohu odpustit „drobnou“ jízlivost: kdo někdy četlnějakou učebnici lékařské etiky, dá mi patrněza pravdu, že se tyto publikace vyznačují mimořádně vysokou dávkou ad hoc moralizování. Tvrzení,jichž se autor dopouští, totiž jen málokdy bývajípodloženy nejakými (jakýmikoli!) argumenty, natožpakargumenty aspoň rámcově smysluplnými. Texty tohotožánru se dle mého názoru spíše podobajísnůšce autorových estetických dojmů, kteréspontánně pociťuje při pomyšlení na to či onodílčí téma (např. povolit prodej orgánů:FUJ TAJBL!]
