Tuhý život nesmyslů

Je neuvěřitelné, jak tuhý život mají nesmysly, ty ekonomické zvláště. Myslel jsem si, že tváří v tvář asijské tragédii se nenajde nikdo, kdo řekne, že apokalypsa, které postihla pobřeží a ostrovy velké části Indického oceánu, může mít pozitivní vliv na ekonomický růst a bohatství lidí. Leč mýlil jsem se – jeden člověk, a to dokonce takový, který si říká ekonom, se našel.
C. Fred Bergsten z Institute for International Economics dne 29. prosince na National Public Radio prohlásil následující: „Stejně jako u jiných neštěstí, kdy dojde k destrukci majetku a ztrátám na lidských životech či zdraví, dojde následně k významnému rozvoji ekonomické aktivity díky níž je celý ekonomický efekt obecně velmi pozitivní. Postupně dojde k rekonstrukci a nahrazení zničeného majetku a to mnohem kvalitnějším a lepším zařízením a tak na konci rekonstrukcí bude postižená země bohatší.“ Pokud se to zdá neuvěřitelné, pak si připomeňme, že obdobné názory se objevily i u nás po povodních v roce 1997 nebo 2002. Tomuto omylu se říká podle eseje francouzského novináře a ekonoma Frederika Bastiata „Co je vidět a co není vidět“, který jej kritizoval již před 150 lety, omyl rozbitého okna. Pokud někdo rozbije okno (nebo dojde k zemětřesení, válce, vlnám tsunami či jiné pohromě tohoto druhu), tak to nijak k ekonomickému růstu nepřidá. Je sice pravda, že rozbité okno vyvolá vlnu výdajů (na jeho výměnu atd.), ale na druhou stranu peníze, které byly vydány na opravu okna nebudou moci být vynaloženy na něco jiného a třeba i užitečnějšího. Ten, kdo musí nechat opravit okno, si nemůže koupit třeba kolo, čímž přišel o příjem jeho výrobce, který si zase nemůže koupit něco jiného atd. Oba procesy – tj. rekonstrukce a nevynaložené peníze na něco jiného – jdou přesně proti sobě a oba se v konečném důsledku vyruší. Rozdíl je v tom, že jeden proces je vidět (rekonstrukce) a druhý nikoliv (neprovedené transakce). A nakonec je na tom ale ekonomika hůře, protože dotyčný má stále jenom to okno, ačkoliv (pokud by je nemusel nechat zbytečně opravit), tak by měl více majetku (aktiv) – třeba to kolo. A o vůbec nebereme v úvahu ztrátu lidských životů (lidského kapitálu), která je obtížně vyčíslitelná a hlavně nenahraditelná. Pokud by totiž bylo pravdou to, co tvrdí pan Bergsten, pak dovedeno do krajnosti, by optimální hospodářskou politikou byla totální destrukce všeho a to už ani on ani nikdo jiný nemůže myslet vážně.