Právník Fagan okrádal klientky, hlásá například internetový deník iDnes. Co vlastně udělal? Podle obžaloby využíval peníze z konta své klientky, jež spravoval. Když po něm jeho klientka tyto peníze chtěla, „vypůjčil“ si je z peněz jiné klientky. Ta mezitím zemřela a na vyplacení peněz jejím dědicům si právník musel půjčit od svého přítele. Každý se mnou asi bude souhlasit, že pokud Ed Fagan tyto peníze opravdu využíval bez svolení klientek, pak je to zcela určitě špatné. Klientky si totiž u něj uložily peníze a mají tedy plné právo na jejich okamžité navrácení, pokud si tak budou přát. Na podvod se přišlo záhy – obě klientky po něm chtěly peníze zpět a on je neměl. Měl pouze štěstí, že mu jeho přítel byl ochoten část peněz půjčit. Jistě se mnou budete souhlasit také v tom, že by nebylo třeba čekat, až budou obě klientky chtít své peníze zároveň nazpět. K tomu, abychom chování Ed Fagana odsoudili jako krádež, by nám stačilo vědět, že nemá v kterýkoliv okamžik k dispozici tolik prostředků, aby mohl vyplatit svým klientkám jejich peníze, ačkoliv se k tomu dříve smluvně zavázal.
Co by se však v našem příběhu změnilo, kdyby nebyl Ed Fagan právník, ale byl by majitelem banky? Všechno ostatní v příběhu nechme stejné. Existují pouze dvě klientky a každá si uložila v bance pana Fagana 1 000 000 korun (pro snadnější počty). Předpokládejme dále, že jsou centrální bankou vyhlášeny povinné minimální rezervy ve výši 10% a Ed Fagan Bank nedrží žádné dobrovolné rezervy. Co by se stalo? Banka by z každého milionu korun odebrala 100 000 korun (10%), které by si uložila a zbývající 1 800 000 (2 x 900 000) by poskytla nějaké společnosti jako úvěr se splatností např. za 3 roky. Situace by byla podobná jako v prvním případě. U Ed Fagana si klientky uložily své peníze s tím, že je mohou kdykoliv (dejme tomu s výpovědní lhůtou půl roku) chtít zpět. Banka by však po poskytnutí úvěru měla k dispozici jen 200 000 a neměla by tedy k dispozici tolik prostředků, aby mohl(a) vyplatit svým klientkám jejich peníze, ačkoliv se k tomu dříve smluvně zavázal(a). Takovýto stav jsme o odstavec výše odsoudili jako krádež. Ale pozor, stačí za Ed Fagan připsat slovo Bank a rázem nemluvíme o krádeži, ale o moderním bankovním systému postaveném na částečných rezervách.
Nenechme se ale ukolébat a zmást pány v drahých černých oblecích s barevnými kravatami, kteří si říkají centrální bankéři, a kteří nám tvrdí, že je všechno v pořádku. Že zlatý standard a 100% kryté úvěry jsou pro současnou ekonomiku zcela nevhodné a svazující. Že „run na banku“ je ošklivá věc. Že růst množství peněz by měl kopírovat růst potenciálního produktu. Že deflace je špatná. Mějme stále na paměti fakt, že banka, která nemá k dispozici tolik prostředků, aby mohl(a) vyplatit svým klientkám jejich peníze, ačkoliv se k tomu dříve smluvně zavázal(a) (tedy v podstatě každá banka fungující na částečných rezervách), není o nic méně zlodějem než pan Fagan. A nic na tom nemění fakt, že by jí v případě nouze vypomohla centrální banka půjčením „ještě teplých“ nově natištěných peněz – stejně jako vypomohl panu Faganovi jeho přítel.
