Údajným přínosem EU je, že nás zachránila před levným dovozem textilu z Číny. Článek sám je natolik sevřeným útvarem, že jakýkoli výběr jen chabě odráží jeho skutečné kvality. Přesto se pokusme.
V čem je s čínským textilem (ale i jakýmikoli čínskými produkty obecně) problém?
„Stejně levně, jako to dokáže Čína, své výrobky prostě Česko ani Evropa nevyrobí. Proč? Roli v tom hraje velmi levná pracovní síla. Za takové peníze, které dostanou čínští dělníci, by nikdo v Evropě, včetně Česka, nepracoval. A to je hlavní důvod proč asijské výrobky dobývají svět.“
Bez komentáře, David Ricardo, autor teorie komparativních výhod se v hrobě obrací, ale vlasy hrůzou musejí vstávat i většině absolventů základních kurzů mikroekonomie. Nepřijde panu ministrovi podezřelé, že pobírá svůj vysoký plat, zatímco zaměstnanec v textilce živoří za mzdu hluboko pod celostátním průměrem, a přesto oba mají zaměstnání? To, že je pan ministr absolutně produktivnější než dělník ve fabrice, evidentně neznamená, že dělník přijde o práci. Ale asi na ministerstvu vyzkoumali, že v mezinárodních sférách to bude všechno jinak…
Je z této zdánlivě tragické situace úniku? Není, komparativní výhody jsou podle pana ministra jen fikcí. Nepomůže totiž ani kdyby se firmy soustředily na výrobu sofistikovaných produktů, které Čína zatím vyrobit nedokáže. Ono nedokáže, jak upřesňuje Urban, totiž znamená „neumí vyrobit v takovém měřítku, aby zaplavila svět“. Ale to je určitě jen otázkou času…
Naštěstí ale máme pana ministra a Evropskou unii, která se neohroženě vrhla do ochrany zájmů svých občanů.
„A co udělala Evropa? Začala se bránit. Ne zrovna zanedbatelnou roli tu sehrála iniciativa ČR. Dlužno říci, že jsme nebyli jediní, komu hrozilo, že domácí trh ovládnou laciná trička a oděvy z dovozu…
Dnes, půlroku po uvolnění kvót, je mezi EU a Čínou uzavřena dohoda, která pro další 3 roky upravuje objemy čínských dovozů.”
Zatímco lidstvo se tedy po tisíciletí do úmoru plahočí, aby se přiblížilo světu, v němž budou lidé zaplaveni všemi možnými lacinými statky, pan ministr nám sděluje, že se mu ve spolupráci s EU podařilo lidstvo od stavu permanentního blahobytu odvrátit.
A není to náhoda:
„I proto se Evropa dává dohromady, aby odolala tlakům na světových trzích a dostala se do pozice hráče, kterého bude rozsáhlý americký, ale také dravý asijský trh respektovat.“
Jestli toto je onen slibovaný přínos EU, pak Bůh s námi, máme se ještě na co těšit.
