Nedávno Česko navštívil AntonioMartino, profesor ekonomie, zakládající člen politické strany Forza Italia,dlouholetý poslanec italského parlamentu, exministr zahraničí a současnýministr obrany Italské republiky. Kromě politických a protokolárních povinnostívyplývajících z pozice člena italské vlády, profesor Martino převzalVýroční cenu Liberálního institutu roku 2005, za přínos k rozvojiliberálního myšlení a naplňování idejí svobody. Popravdě, jsem velice kritickýk minulým, současným i budoucím politikům a na přednášku laureáta jsem přišelbez sebemenších očekávání. Jaký byl můj údiv, když profesor Martino, sám činnýpolitik, zcela bez příkras popřel mýtus o politicích, nadlidech obětujících sepro obecné dobro. Podle něj politik, stejně jako každý člověk, předevšímmaximalizuje své vlastní blaho, které podle mého mínění spočívají v bezpracnýchpříjmech, pocitu moci, veřejné popularitě a hlavně ve schopnosti vnutit velkémupočtu lidí svoji představu organizace jejich života. Martino odmítl onunadřazenost politiků, kteří se domnívají, že vědí lépe než jejich voliči, co jepro ně dobré. Ptá se:“Jak je možné tvrdit, že jsou jednotlivci schopni moudřerozhodovat o politické budoucnosti celého národa, a zároveň je pokládat zaneschopné rozhodnout se o tom, co by měli nebo neměli ve svém životě dělat?“.Příklady státního poručnictví, kterými doplnil tuto myšlenku, povinné poutáníbezpečnostními pásy, používání motocyklových přileb, prohibice drog, jsou na českýchpolitických tribunách naprosto neslýchané. Martino vyjádřil podiv nad strachem z odmítnutí Ústavnísmlouvy pro Evropskou unii a nerozpakoval se říci, že v případě jejíhonepřijetí se nic nestalo. Přimlouval se za přijetí co největšího počtulegálních přistěhovalců, a to nikoliv z pozice politika, který chcedoplnit své stádo občanů- producentů daní, decimované nízkou porodností, alez jím hluboce sdíleného principu svobody bydlet a pracovatv jakékoliv zemi. Ve své knize „Jak dělat liberální politiku?“ vydanouLiberálním institutem právě při příležitosti jeho návštěvy, chválí parlament,který neškodí, když nehlasuje a pouze jedná, diskutuje, analyzuje problémy.Píše: „škodu (sněmovna) nadělá, když hlasuje a vydává zákony, aschvaluje tak další omezení našich svobod nebo další mimořádné daně“. Varujezde před rozpínavostí demokracie, která mění stát na pekelný stroj na destrukcibohatství a vyvlastnění svobod, nebojí se nahlas uvažovat o náhradě voleblosováním, jako alternativním způsobu výběru politických představitelů, varujepřed ekonomickým nacionalismem a xenofobií, globalizaci považuje za zdrojprosperity, pro všechny, i pro chudé a malé země, a za brzdu zvůle národníchetatistů, praktikujících vysoké vládní výdaje, inflaci, regulaci ekonomických aktivita znárodňování.
Po vyslechnutí profesora Martino a přečtení jeho knihy zcela chápu, pročlevičáci všech zemí tak zběsile nenávidí vládu Silvia Berlusconiho. Myšlenky,které zazněly na Výroční přednášce byly připomenutím, že liberálové nejsouextrémistická sekta ani mimozemšťané, ale lidé vážící si svobody, kteří vedounekonečný zápas s morem socialismu.
51pro č. 7/2005
