…V nově založené říši daně nejsou na obtíž a zároveň i příjem z nich je vysoký. Ale s blížícím se úpadkem se daně stávají neúnosné a nesou tak malý příjem.
Důvod je následující: jestliže zakladatelé říší jdou cestou, kterou jim ukazuje náboženství, tak si mohou dovolit vybírat jenom takové daně, které jsou dané Božím Zákonem, tj. Zakiat [zřejmě poplatek za dobytek a za zrní], Charadž [nejspíš se jedná o daň z úrody] a Džízia [daň z pozemku]. Velikost daní není příliš zatěžující, a tak všichni vědí, že poplatek za dobytek a za zrní není vysoký. Stejně to vypadá i s Džizii a Charadži. Velikost těchto daní je stanovená zákonem a nemůže se zvyšovat…
Panovníci jsou vesměs vedeni ke zdrženlivosti a obezřetnosti při hromadění bohatství. Tímto způsobem uložené daně a poplatky, jež tvoří příjmy říše, nejsou vysoké a všichni je ochotně platí. Po celé říši lze pozorovat rozvoj zemědělství, jelikož každý chce vytěžit maximum z daní, jež nepředstavují zátěž, což zároveň zvyšuje množství těch, kdo daně platí. Pochopitelně rostou i příjmy státu.
Postupem času s příchodem nových panovníků upadají dříve uznávané kočovné tradice v zapomnění a postupně také mizí střídmost panovníků. V řízení státu se začíná používat více donucení: usedlý způsob života napomáhá vzniku přisluhovačů státu. Tím, že žijí v dostatku a v radovánkách, začínají se nudit a pochopitelně rostou i jejích potřeby. K jejich pokrytí je nutné zvyšovat daně a poplatky, a to i ty, které se vztahují na zemědělce. Chtějí totiž, aby daně přinášely více příjmu do státní pokladny, a proto ukládají daně i z prodeje zboží křesťanů ve městech.
Výdaje vlády na přepych rostou, a s růstem potřeb státu se daně více a více zvyšují a začínají lid zatěžovat. Nárůst nákladů na vydržování státu ale probíhá pomalu a tím pádem nenápadně. Z toho důvodu nikdo nevěnuje zvláštní pozornost vládcům, kteří takto jednají. Rostoucí daně tím pádem nabývají podobu povinnosti… a postupem času výrazně rostou. Zbavují tak zemědělce chuti pracovat.
Když porovnají své příjmy a výdaje, začínají zoufat. Mnozí z nich zemědělství zanechávají. To přímo způsobuje snížení objemu daní, které stát vybere, což se zase odráží v jeho příjmech.
Když si vládci povšimnou tohoto výpadku daní, uchylují se často k jejich dalšímu zvyšování. Zvyšuji daně více a více, až do té doby, kdy je dosáhnut bod plné zemědělské nerentabilnosti. Ale stát stále pokračuje ve své taktice zvyšování daní. Zemědělství přestává být provozováno. Zemědělci opouštějí svá pole, která jsou již pro ně neužitečná…
Z knihy Ibn Chalduna – Mukaddimah (Čas království a říší) přeložil Evžen Sažankov.
Více o Chaldunovi např. na http://en.wikipedia.org/wiki/Ibn_Khaldun
