„Předpokládá to rychlé výkupy pozemků a my potřebujeme zákon, který jezákonem západoevropského střihu, včetně toho, že umožňuje rozumně zaplatit lidiza nucené výkupy pozemků ve veřejném zájmu. A tento zákon to umožňuje,“ citujídnešní www.lidovky.cz Jiřího Paroubkav souvislosti s plány automobilky Hyundai postavit v jednéz evropských zemí obří továrnu. Zákon, o kterém Paroubek hovoří, jižPoslanecká sněmovna schválila v srpnu. Abychom vyjasnili premiérův eufemismus:stát bez diskuse a co nejrychleji sebere vybraným lidem pozemky, dá jim za něčástku, kterou sám stanoví, a předá je firmě Hyundai. K vítězstvív závodě o automobilku je to nutně potřeba. Jak k této nutnostipremiér dospěl?
Protože Jiří Paroubek mistrněovládá interpersonální porovnávání užitku, rychle si spočetl, že užitek, kterýze svého pozemku má či bude mít dosavadní vlastník, je nesrovnatelně menší nežužitek, který z něj bude mít celá společnost v podobě pracovníchmíst, zakázek pro dodavatele, odvedených daní atd. A to je přece dostatečnědobrý důvod, proč „zcela výjimečně“ sebrat jednomu bezvýznamnému vlastníku půdyjeho majetek a „malým zlem“ vykoupit „veliké dobro“. Paroubek nám názorněukazuje, kdo je ve společnosti lidí, kteří jsou si rovni před zákonem, někdy„rovnější“ než ostatní. To vše v zájmu maximalizace užitku společnosti.
Nyní ale vážně. Vítejtev zemi, kde premiér legálně krade lidem pozemky, aby za každou cenuvyhověl vzývanému „zahraničnímu investorovi“ (jak módní) a povýšil ho tak nanadčlověka, jehož vlastní zájmy jsou „objektivně“ důležitější než zájmyčlověka, jemuž budou pozemky sebrány.
Jedenprofesor, který přednáší české hospodářské dějiny, kdysi napsal: „Stát, jenžzačal v r. 1945 s vyvlastňováním hutí a dolů, tak skončil uholičských břitev a štětek.“ Od roku 1945 na to stačily tři roky. Netvrdím, žetak tomu bude u nás i teď, ale s jistotou víme, že ti Paroubkovikolegové-socialisté, kteří měli ještě méně zábran a studu než on a vlastně byli– přiznejme jim to – mnohem konzistentnější než umírněný a občasný konfiskátorParoubek, dokázali za tak krátkou dobu přeměnit vládu pravidel na vláduarbitrárních rozhodnutí levicových spasitelů. Možná se jednou bude říkat:„Stát, jenž začal v r. 2005 s vyvlastňováním v zájmu vytouženéobří automobilky, tak skončil u …“ Jednou tu větu doplníme.
Toto by si mělJiří Paroubek uvědomit ve chvíli, kdy je schopen učinit cokoli pro vidinupřírůstku preferencí ČSSD v oblasti automobilky a pro vidinu toho, jaktisíce vozů Hyundai opouštějí naše hranice a masivně vylepšují nesmyslnoustatistiku zvanou „obchodní bilance“, premiérův nejnovější triumf.
