Škromach a jemu podřízené ministerstvo často argumentují ve prospěch zvyšování zákonné minimální mzdy např. tímto způsobem:
Návrh MPSV posiluje motivační funkci minimální mzdy. Postupně by měla být minimální mzda tak vysoká, aby se lidem vyplatilo pracovat. Aby příjmy ze zaměstnání byly atraktivnější než příjmy ze sociálních dávek.
Logiku těchto výroků je dosti obtížné pochopit. Dejme tomu, že člověk pobírající sociální dávky není motivován hledat si práci, neboť jeho rezervační mzda (tj. minimální odměna za práci, při které je ochoten nastoupit do zaměstnání) je vyšší než mzda, za kterou jej jsou zaměstnavatelé ochotni k práci najmout. Důvodem, proč mu žádný ze zaměstnavatelů není ochoten nabídnout mzdu, která by se rovnala alespoň jeho rezervační mzdě, je přitom s největší pravděpodobností skutečnost, že hodnota mezního produktu jeho práce takto vysokou mzdu prostě neospravedlňuje.
Zvýšení zákonné minimální mzdy na úroveň „rezervační mzdy“ těchto osob sice zvýší jejich motivaci k hledání práce, zároveň však tento krok jen stěží může zvýšit motivaci zaměstnavatelů tyto dodatečné pracovníky najmout. Těmto lidem se tedy sice po zvýšení minimální mzdy možná „vyplatí pracovat“, ale to ještě neznamená, že se komukoli jinému „vyplatí je zaměstnat“.
Pokud si Škromach myslí, že zvýšení minimální mzdy zvýší i zaměstnanost osob, které dosud pobírali sociální dávky, pak by měl vysvětlit, z jakého důvodu se je zaměstnavatelé nesnaží „odlákat“ od pobírání sociálních dávek již nyní tím, že jim sami dobrovolně nabídnou mzdu ve výši jejich rezervační mzdy. Kdyby jejich produktivita odpovídala takto vysoké mzdě, pak by je patrně zaměstnavatelé k práci za tuto mzdu již najali, aniž by čekali na nějaký násilný zásah ze strany vlády.
Jednou z možných odpovědí by tu bylo „modelovat“ tento segment trhu práce jako „monopsonistický“; popř. by Škromach mohl poukázat na některý z „modelů“, které rozebírá kupř. Madeline Zavodny v článku Why Minimum Wage Hikes May Not Reduce Employment. Netřeba dodávat, že velmi pochybuji, že by Škromach byl obeznámen s některým z těchto více či méně sofistikovaných „modelů“.
Osobně jsem toho názoru, že v České republice má zvyšování minimální mzdy – navzdory rétorice Škromacha a spol. – zcela jiný účel, a sice ochranu fiskálních zájmů státu. V České republice je – jak známo – vysoký „daňový klín“ mezi celkovými náklady práce a čistou mzdou, kterou si pracovník odnese domů. Pro zaměstnance i zaměstnavatele je proto oboustranně výhodné snížit tento daňový klín tím, že si formálně sjednají výrazně nižší „oficiální“ výši hrubé mzdy než je mzda skutečná. Tímto způsobem pak státu „unikají“ příjmy z daní i pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Zvýší- li tedy stát minimální mzdu, snižuje tím i prostor pro podobné „tajné dohody“ zaměstnavatelů se zaměstnanci. Bylo by ostatně zajímavé zjistit, v jakém rozsahu zvýšení minimální mzdy vede „jen“ k dílčím přesunům ve formálním a neformálním „kompenzačním balíku“ zaměstnanců, jichž se minimální mzda týká.
Na závěr je pro úplnost vhodné připomenout, že (měsíční) zákonná minimální mzda je zároveň kupř. minimálním vyměřovacím základem pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Pokud je vyměřovací základ (tj. skutečný měsíční příjem) zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13, 5 % z rozdílu těchto základů. V praxi na tom mohou být výrazně „biti“ zaměstnanci, na které se vztahuje minimální vyměřovací základ a přitom pracují na částečný pracovní úvazek za (hodinovou) minimální mzdu – viz tento příklad:
Zaměstnanec, na kterého se vztahuje povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, má jediný zúčtovaný příjem 3 000 Kč. Při výpočtu výše odvodu pojistného postupuje zaměstnavatel následujícím způsobem: Při sazbě 13,5 % činí pojistné z dosaženého příjmu 3 000 Kč částku 405 Kč. Jednu třetinu (135 Kč) strhne zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (270 Kč) uhradí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Za účelem zabezpečení odvodu pojistného ze zákonem stanoveného minima provádí zaměstnavatel i odvod doplatku pojistného z rozdílu mezi zúčtovaným příjmem a aktuální výší minimální mzdy 7 185 Kč. Výše doplatku tedy činí 13,5 % z rozdílové částky 4 185 Kč, tj. 565 Kč. Za této situace je již zajištěn odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.
Pro tuto kategorii zaměstnanců tedy jakékoli zvýšení minimální mzdy znamená i zvýšení tohoto doplatku pojistného. Atraktivita práce v porovnání s pobíráním sociálních dávek se v očích těchto osob jistě vydatně posílí!
