Poslanecká sněmovna dne 14. 3. 2006 schválila další z nebezpečných zásahů do soukromí občanů. Novela zákona o domácím násilí je tím skrytým nebezpečím.
Prvním dopadem zákona je ustavení precedentu, který říká, že jednotlivci může být odebráno právo užívat svůj vlastní majetek bez rozhodnutí soudu. Jde o jasné porušení presumpce neviny. Obviněný je automaticky považován za vinného. Nechci polemizovat o tom, zda-li v tom, či onom konkrétním případě je utiskovaný v právu, či si obvinění pouze vymyslel. O tom nechť rozhodne soud. Ale zde diskutujeme o něčem jiném. Polemika je o pošlapávání právního řádu a zlovůli státu. Novela dává totiž policistům, ne soudcům, moc rozhodovat o vině obviněného. A to je neslučitelné s jakoukoli racionální představou právního státu. Pokud někteří poslanci chtějí pokračovat v této logice u dalších norem, nechci si ani představit, co by mohlo být dalším zákonem popírající právo jednotlivce na soudní proces. Vyvlastnění majetku na popud souseda? Zavření na deset let ze zlovůle ministra informatiky?
Toto ovšem není jediný problematický důsledek novely. Opomeňme teď právní aspekty a podívejme se na konkrétní důsledek, který bude mít, pokud vstoupí v platnost. Nové paragrafy totiž paradoxně jdou proti existenci samotné rodiny. Ukažme si to na příkladu. Partneři se rozhodnou vstoupit do manželského svazku. Manžel, i manželka jdou do směny (manželství), aby si zvýšili svůj užitek. Jde tedy o svobodnou interakci dvou jedinců. Zvážili všechna pro a proti, racionálně se rozhodli a došli k závěru, že tato interakce je pro ně výhodná. Přeci kdyby nebyla, nevstupovali by do ní. Nyní uvažujme, že jeden z partnerů (třeba manžel) měl při uzavírání sňatku byt, do kterého svolil, aby se manželka nastěhovala. Jak se jeho uvažování změní, když bude legislativa přijata? Jak bude hodnotit možnost, že by mohl být z jeho vlastního bytu na určitou dobu vykázán? Negativně. To je právě kámen úrazu naší úvahy. Jde o další negativní skutečnost, kterou bude muset do svého uvažování promítnout, a třeba právě toto bude poslední kapkou, která povede proti samotné existenci této konkrétní rodiny a do svazku nikdy nevstoupí. Stejně tak tomu bude u jakéhokoli společného bydlení. Proč by on/a měl/a riskovat, že může být z bytu jen tak vypovězen? Zákon jde tedy proti existenci rodiny.
Poslední věcí je, že u tohoto zákona nejde, jak je tvrzeno, o ochranu před tyranem v domácnosti. Paragrafy na tyto trestné činy přeci jsou. Pokud je někdo bit, může jít na nejbližší oddělení Policie ČR, nahlásit trestný čin a nechat viníka soudně stíhat. Každý, včetně manžela/manželky, tak může učinit, pokud je někým jiným trýzněn. Když se na toto zeptáme zastánců novely, odpoví nám: Budou to mít v té špatné pozici alespoň lehčí. To je sice pravda, ale kdo zaplatí toto zlehčení? Daňoví poplatníci. Nechci znevažovat situaci manželek bitých manžely (či vice versa), ale každý z nás je občas v těžké situaci. Otázkou je, zda-li je zde stát od toho, aby každému z nás platil transakční náklady na vyhledání pomoci. Nebylo by lepší, aby raději snížil daně o tuto sumu a nechat situaci na vyřešení svobodným občanům? Ať lidé, které to zajímá, založí soukromé poradny a poskytují rady týraným. Nechme raději působit soukromou iniciativu a solidaritu.
Z výše zmíněných důvodů je novela zákona o domácím násilí naprosto zbytečná, nesmyslná a jdoucí proti základním lidským právům, a proto s ní není možné souhlasit.
