Světoznámá výzva se zčásti stala skutečností! WUF3 je v plném proudu!
Ještě před zahájením konference byl zveřejněn background paper – dokument, který se snaží obhájit vládní městské plánování v očích lidí, kteří trpí důsledky potlačeného podnikatelského objevování alternativních řešení kupř. městské kriminality, znečištění nebo dopravních problémů. V textu se bohužel odráží přesvědčení, že harmonického uspořádání nesmírně komplexních vztahů lidského osídlení lze dosáhnout pomocí intervencí a vnášením kalkulačního chaosu.
Čteme-li však zmiňovaný dokument pozorně a občas i mezi řádky, dozvíme se, od autorů textu pozoruhodné nebo nečekané, myšlenky. Neustále zmiňovaná potřeba „zahrnovat a zapojovat“ lidi ve městech do rozhodování a tvorby politik je ve skutečnosti přiznání, že „politický proces“ (narozdíl od dobrovolné směny) lidi vyděluje a přináší nucenou marginalizaci.
Relativně potěšující je poznámka o nutnosti “přidělení“ vlastnických práv obyvatelům slumů, kteří nemohou nemovitosti zastavit a získat úvěr pro podnikání. Bylo by ale dobré více zdůraznit, že obyvatelé slumů strádají kvůli monopolnímu (státnímu) systému “práva“, protože jako relativně slabým členům společnosti se jim nedaří vymoci si na státu milostivé uznání svého často již existujícího vlastnictví.
Za povšimnutí stojí i postesknutí nad nedostatkem informací (podle textu existujícím prý jen v rozvojovém světě), které jsou vládním plánovačům k disposici. Velmi dobrý postřeh! Chtělo by však pro úplnost poznamenat, že ani případné astronomické zvýšení výdajů na dotazníky, komise, panely, šetření a fóra by nemohlo vést k získání informací rozprostřených v myslích jednajících lidí.
Proč se vládami plánovaná města již dávno nezhroutila?
Lidé jsou sice k vládcům v podřízeném postavení bez jakéhokoli explicitního „nároku“ na cokoli (na rozdíl od vztahu k podnikatelům, kteří by si konkurovali v nabídce urbanistických řešení), i tak ale mají vládci motivaci poskytovat alespoň nějaké řešení. Podíl na daňové kořisti udržuje zájem despotů bránit kolapsu měst, a tudíž i zdanitelných hospodářských aktivit. Obdobně demokratičtí vládci mohou zejména před volbami činit některá (sice spíše krátkodobá) opatření jevící se efektivně, aby si tím či oním způsobem udrželi své nejisté a netržní postavení mezi lidmi.
Sobecké zájmy radních mohou vést k jakési konkurenci mezi jednotlivými městy. Nezamýšleným důsledkem předvolebních snah radních ve městě M poukázat na své vlastní relativní úspěchy v “hospodaření“ (s dočasně uchváceným “veřejným majetkem“), může být zvýšená publicita pro méně úspěšné a méně “efektivní“ (sou )druhy vládnoucích v jiných municipalitách. Avšak netržní toky daňových příjmů mezi jednotlivými úrovněmi vlády, celostátní regulační rámce a i značné náklady na změnu poskytovatele (zde vystěhování se ven z území správní jednotky, tj. města) jsou samy o sobě dostatečnými argumenty, proč o trhu ani skutečné konkurenci nelze hovořit.
Co je ale ze všeho nejdůležitější, dnešní vládní plánování měst není čistý socialismus, stejně jako sovětské centrální plánování nikdy zdaleka nepodchytilo veškeré lidské jednání. Černý trh a neřízená, “ilegální“ směna zboží a (proti)služeb přímo mezi lidmi bránily totálnímu kolapsu Říše Zla (nebo ho přinejmenším odkládaly). Podobnou “roli“ hrají v dnešních městech kupř. developeři vyhledávající nejpříznivější lokality, dobrovolné bezpečnostní hlídky ve slumech, či lidé kalkulující optimální načasování pro cestu z předměstí do centra, aby se vyhnuli dopravní špičce. A stejně tak i všichni ostatní ve svém vlastním zájmu jednající lidé nepřímo ochraňují města před naprostým zhroucením, ke kterému by nevyhnutelně došlo, kdyby fungování měst bylo ponecháno plně v rukou nejdobrotivějších vládních městských plánovačů, jako těch, kteří tento týden neúnavně schůzují ve Vancouveru.
Zajímavý rozhovor s Hernandem de Soto, věhlasným expertem na problematiku ne-vlastnictví v rozvojovém světě lze najít na stránkách projektu Commanding Heights.
Část dokumentu pokrývající tuto tematiku můžete jako video najít zde.
