Student si nejlépe procvičí zaprášenou teorii knížek na pestrých příkladech ze života. Objeví-li obecné pravidlo, kterému se naučil, pod povrchem skutečných událostí, udělá mu to dobře. Aspoň to pachtění k něčemu je! Nechť se tedy těší z každé možnosti osahat si kyprou postavu reality! Tohle vše mám na paměti, přesto si občas mohu hlavu ukroutit.
Co že mě tak namíchlo? A co se vlastně pokouším zabalit do těch jazykových ozdůbek? Ále, spolek hoteliérů prozkoumal poptávku a došel k závěru, že to nejde dál bez celosvětové kampaně, která by přitáhla víc turistů do Čechj(1:16:10…) Navíc – ach, jako na potvoru – stav vozovek vedoucích k hotelům je na tom prachbídně. Takže? Stát ať připraví reklamu, stát ať vybuduje silnice. Jinak to nejde.
Kroutím nad tím hlavou, až by potřebovalo krční soustrojí promazat. Není to kvůli drzé troufalosti. Proč bychom si budovali silnice, proč bychom utráceli za reklamu? Máme co dělat, abychom utáhli výstavbu všech těch čtyř a pětihvězdičkových hotelů. Zaplať to, mlčící a tak oblíbený daňový poplatníku! Je to v tvém zájmu, zvýší to příliv peněz, pracovní místa, bla, bla, bla. Však to znáte.
Není to ani kvůli naprosté zjevnosti záměrů. Jakoby to nedělali pro udržení a zvýšení zisků, ale pro výukové účely. Ve všech učebnicích ekonomie, které jsem prozatím četl, jsem narazil na obdobný příklad plýtvání. Pokud je to zkouška pro studenty, smekám klobouk; není lepší možnost, jak jsem dřív řekl.
Čert vezmi hoteliéry, to je kapka v moři. Nepochybuji o tom, že stát vyhoví a zaplatí, jak je obvyklé. Zaráží mě ale skutečnost, že se tohle pořád a tak okatě děje. Smith tohle dávno znal, je tomu panečku dvě sta let. Pravda mluvil jiným jazykem (finanční prostředky byly tehdy peníze, asociacím říkali cechy a jezdili po silnicích a ne po infrastruktuře) a zdaleka neznal tak lišácké prostředky balamucení (analýzy,grafy a bezejmenné experty), přesto dobře věděl, že to je nekalost. Od té doby to mnoho lidí opakovalo a opakuje po něm. Výsledek? Stát uvolní finanční prostředky na realizaci infrastruktury pro tu a tu asociaci. Kroutím hlavou, začíná skřípat.
Jsme tak pyšní na veškerý svůj pokrok, dušujeme se, jak jsme kdovíjak zmoudřeli – nezměnili jsme se ani za mák. Omílejme pořád dokola, že jsou to špatná opatření (ani jsem se neobtěžoval vyvrátit požadavky hoteliérů z pohledu ekonomie, to se tu děje imrvére), házíme hrách na zeď. Ptám se proto sám sebe a hlavně vás, protože to je účelem tohoto článku: Proč se to děje? Jenže dřív než vy nebo já stačíme vypravit hlásku, je tu Henry Hazlitt (a nebyl první): „Ti, kteří neznají minulost, jsou odsouzení k jejímu opakování.“ Škoda jen, že to stojí tolik peněz.
