Před dvěma lety bylo s velkým humbukem provozovatelům restaurací nařízeno, že musí mít určitý počet záchodů, umyvadla v kuchyni měla být obsluhovatelná pomocí bezdotykové baterie, guláše či svíčkové jste se jako zákazníci mohli domáhat maximálně čtyři hodiny poté, co tyto pokrmy opustily plotnu. Dále musely být barevně odlišeny pomůcky pro úklid míst, kde se jídlo připravuje, od pomůcek pro úklid prostor, kde se pohybuje spotřebitel. To kdyby snad některého nesvéprávného číšníka napadlo umýt skleněný stůl pro hosta mastným hadrem na podlahu. Zákonodárce tomu svým moudrým počinem předešel a nařídil hadry pěkně označit, pořádek musí být! Majitelé restaurací byli nuceni vybudovat nové zvláštní místnosti pro zpracování zeleniny, masa, brambor. To zase pro případ, že by personál neměl při plném provozu co na práci, a tak mu pro jistotu zákonodárce nadekretoval, aby si odskočil očistit salát do vedlejší místnosti. To vše prý díky požadavkům EU a ve jménu blaha spotřebitele…
Před více jak měsícem na tiskové konferenci nový ministr průmyslu a obchodu oznámil, že provede revizi právních předpisů regulujících podnikatelské prostředí v ČR. Došlo i na vyhlášku o hygienických požadavcích na stravovací služby.
S novým ministrem v úřadě bystří úředníci totiž přišli na to, že sektorové plánování v oblasti gastronomie zašlo příliš daleko a že EU plně postačí značně zredukovaná vyhláška, jež má platit od 1.listopadu. Ministerstvo také odhadlo náklady na úpravy, které museli provozovatelé v pohostinství provést, aby vyhověli vyhlášce, na 1,5 mld. Kč (viz web MPO).
Osobně jsem pro každé opatření, které povede ke zvýšení počtu dobrovolných směn a jednání, do něhož nebude mluvit stát, takže i tuto novelu vítám. Nicméně případ naší vyhlášky je zářným příkladem něčeho, co by nás mělo znepokojovat. Tím je fenomén vytváření práva pomocí legislativy, což není v konečném důsledku nic jiného, než vyjádření nepodmíněné vůle pár stovek lidí (v případě zákonů) či pár úředníků (v případě vyhlášek). Tito lidé mohou produkovat právní předpisy jak na běžícím páse, aniž by je o to někdo žádal. Mohou vytvářet ad hoc normy, které za prospěšné považují pouze oni sami. Italský právní teoretik Bruno Leoni ve své knize Freedom and the Law (knihu připravuje LI k vydání v dubnu příštího roku) o legislativě napsal, že je to „proces, jenž se v naší době stal natolik běžným, že v mnoha zemích si obyčejní lidé ani nedokáží představit jiný způsob produkce toho, co nazýváme právem“. Důsledkem koncepce práva založeného na legislativě je hypertrofie norem a rostoucí právní nejistota. Jedinou jistotu, kterou máme, je jistota literárního obsahu právních předpisů dnes. V dnešním systému je totiž běžné, jak hezky říká v jiné své práci Leoni, že dnes kdokoli může jít spát „aby po procitnutí zjistil, že včerejší zákony, podle nichž se rozhodoval, byly na základě legislativní inovace zrušeny“.
To je i případ naší vyhlášky. Škoda, kterou napáchala není v konečném součtu nijak závratná oproti jiným normám, nicméně říkejte to lidem, kteří se podle ní řídili a investovali svůj kapitál do nesmyslných užití. Že jim jej nikdo nevrátí, je jasné. Horší je, že to vůbec nikoho neznepokojuje. Vytvoří se norma, podle níž se ti, jimž je určena, musí řídit s odůvodněním, že kdyby se jí neřídili, hloupí spotřebitelé nepřežijí příští návštěvu hospody. Hle, po dvou letech už to neplatí. A když náhodou se někdo ozve, že „tohle by teda nešlo“, rozpoznání podstaty problému je hodně vzdálen. Příkladem budiž názor čtenáře z páteční MF DNES, kde píše, že jsme „vyhlášku o guláších“ zmírňovat neměli (kdo my?) mj. proto, že je to „nefér vůči poctivcům, kteří investovali nemalé prostředky do toho, aby požadavky vyhlášky naplnili. Vyhráli ti, kteří se na splnění požadavků vykašlali s tím, že to nějak dopadne.“ Možná tomu tak i je. Nemělo by nás ale spíše znepokojovat, že vůbec někdo vydává vyhlášky tohoto typu, vyhlášky, kde se plánuje každá myslitelná část určité lidské činnosti? Uvědomíme-li si, že tohle je jen jedna vyhláška z tisíců dalších…Raději nemluvit!
