Politici jsou včeličky pilné. Alespoň co do počtu nových zákonů a přerozdělovacích aktivit. V praxi nejde o nic jiného, než že jednoduše někomu vezmou, jinému dají, a část si schovají do kapsy. A není k tomu třeba ani stabilní vláda s důvěrou poslanecké sněmovny. Té v současnosti čeští politici schopni nejsou, a tak se Češi politickou situací ve své zemi již spíše baví. V zahraničí se zase baví tím, jaké vtipy na politiky Češi vymýšlejí. Jenže, úsměvy stranou. Pohled na právě schválený státní rozpočet plně stačí k uvědomění si, že tato „sranda“ je opravdu drahá.
Samotnému schvalování předcházela tragikomická situace. Poslanci ukrajovali ze společného koláče v rámci pozměňovacích návrhů alias porcování medvěda. S urvaným dílem příští rok prchnou do svých regionů a rozhodí kořist mezi voliče. Alespoň se tak daňoví poplatníci dozvěděli, že si za 3,5 miliónu korun koupili více špačků, že „velkou“ domů si pošlou lidovci, budou „upravena veřejná prostranství“, opraveny budovy, fasády, chodníky, vybudovány sportoviště[1], apod.. Daňoví poplatníci tak finančně podpoří kariéry „svých“ politiků. Jak to? Peníze nepředají na daný účel dle svého uvážení poplatníci samotní, nýbrž se s úsměvem na tváři úspěchem v získání peněz pochlubí daný politik.
Ponořme se na chvíli do číselných údajů ze schváleného návrhu rozpočtu. Stát svým občanům plánuje sebrat 949,9 mld. korun. Sociální dávky vzrostou o celých 14 %, celkové mandatorní sociální výdaje narostou dle předpokladu na 474 mld. Honba za větším počtem dětí navýší výdaje na porodné a rodičovský příspěvek, milodar dostanou prvňáčci. Své si řekne i státem provozovaný systém důchodového pojištění. Výdaje na důchody dílem několika vlivů rapidně vzrostou, z dlouhodobě kalamitního systému důchodového zabezpečení v roce 2006 začalo čerpat zhruba 50 tisíc lidí.
Celkové výdaje, které musí být na základě zákona vydány (tzv. mandatorní), jsou na částce 579 mld., což je téměř 17 % předpokládané výše hrubého domácího produktu. Zůstaneme-li ve světě poměrových čísel, pak schválený návrh předpokládá, že pouze skrze státní rozpočet bude přerozděleno 27,5 % produktu vytvořeného v příštím roce. Ovšem výdajů bude uskutečněno více a jelikož k jejich zaplacení či splacení v budoucnu dojít musí, lze říci, že politici plánují na příští rok minimálně 30 % produktu prohnat přerozdělovací mašinérií státního rozpočtu a sami rozhodnout o jeho užití[2].
Kolik tyto služby stojí? Běžné výdaje úřadů vzrostly meziročně o 41 miliard na celkových 355 miliard. Na platy armády půl miliónu pracovníků v ústředních orgánech, organizačních složkách, obranu, aj. bude celkově vydáno ze státního rozpočtu přes 126 miliard, za zbylou část si úřady pro své potřeby nakoupí služby konzultantů, právníků, vzdělávacích agentur, aj., kteří se tedy mohou těšit na poptávku úřadů po svých službách. Suverénně nejdražší kapitolou jsou v tomto ohledu ministerstvo vnitra (vč. Policie) a ministerstvo obrany.
Ze státního rozpočtu bude vydáno přes 1 bilión korun, a příjmy tomu stačit nebudou. Půjčíme si. Zadlužování bude tlačit na statistický růst ekonomiky změřený celkovými výdaji k vyšším hodnotám. Tou se poté politici pochlubí, přiznají chyby na nichž musí zapracovat, ale v podstatě svoji politiku pochválí a vše se zopakuje. Mezitím jen podle nyní schváleného scénáře vzroste zadlužení občanů ČR o 91,3 miliard[3]. Ale co, jak již snad každý občan ČR sledující zpravodajství ví, na západě jsou na tom hůř. Ovšem uklidňování se pohledem na hluboce zadlužené evropské státy je pouhý alibismus. Nezodpovědnost a zvrácené motivace vybraných spoluobčanů, kteří rozhodují o osudu peněz ve veřejných rozpočtech jsou totiž integrální součástí systému a jen tak nezmizí, pokud vůbec.
[1] Pokud tedy prostředky na místo určení dorazí a budou využity k plánovanému účelu.
[2] Vezmeme-li veřejné rozpočty jako celek, blížíme se hranici 50 %.
[3] Veškeré zde použité údaje jsou dostupné ve sněmovním tisku č. 52/0 zveřejněném na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
