Zavedení regulačních poplatků za návštěvu lékaře je určitě v principu dobrý nápad. Omezování poptávky zvýšením ceny služby, která je jinak dle Listiny poskytována „na základě veřejného pojištění bezplatně“, je vlastně takovým hraním si na trh. Teď odbočím – připadne vám formulace „Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči“ také tak vtipná jako mně? V podstatě se touto větou říká, že máme právo na bezplatnou zdravotní péči, pokud si ji předtím povinně zaplatíme prostřednictvím takzvaného zdravotního pojištění. Ani oblečená, ani neoblečená…
Ovšem jak už to u napodobenin bývá, ani pokus o napodobení trhu nefunguje tak, jak by měl. Nedávno se na iDnes objevil článek o tom, že za návštěvu lékaře musí platit i pacienti dvou českých ordinací pro lidi v nouzi. Základní zdravotní péče je přitom pro ty nejpotřebnější zcela zdarma i v případě dvou často zmiňovaných a zcela protikladných zemí – ve Spojených státech a v Somálsku. A to v obou zemích funguje zdravotnictví na soukromé bázi.
Tím nechci říct, že je myšlenka regulačních poplatků špatná. Zákonné nadekretování sebelepšího úmyslu bude však mít vždycky nějaké nezamýšlené vedlejší dopady, které často půjdou proti původní myšlence zákona. K nápravě nesmyslu, kdy jsou i ti nejchudší, kteří často opravdu nemají ani korunu, nuceni zakoupit třicetikorunovou vstupenku do ordinace, bude potřeba dalšího zákona. Zákona, který zase vyvolá nějaké nezamýšlené důsledky. A tak dále a tak dále.
Na příkladu Spojených států vidíme, že zdravotnictví fungující na víceméně soukromé bázi dokáže poskytovat péči přinejmenším stejně kvalitní jako to naše, socialistické (viz článek Pavla Chalupníčka: Mooreovo Sicko aneb Dokuganda se vším všudy). Funguje i péče o ty, kteří si ji nemohou dovolit zaplatit. Proč se tedy raději neinspirujeme tam a místo hraní si na trh nezačneme doopravdy trh do zdravotnictví postupně zavádět?
